Pokusů o zákaz nebo omezení prodeje alkoholu bylo v minulosti ve světě učiněno mnoho. Většina z nich ale dopadla neúspěšně. Asi nejslavnější prohibici přinesl takzvaný Volsteadův zákon z roku 1920 zakazující výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech.
Výsledek prohibice byl ale rozpačitý. Americe přinesla hlavně explozi tajných palíren, korupci a zločinnost. Lidé tak pili dál, podle odhadů i více než předtím.
Začalo to v lednu roku 1920
Různá hnutí propagující umírněnost v pití se ve vyspělých státech objevila podle historiků v 19. století. Jednalo se většinou o vyšší daně pro výrobce a prodejce.
První zákaz vznikl v USA (stát Maine) v roce 1846. Po občanské válce nabylo hnutí za abstinenci na síle opět v první polovině 20. století a hlavními „tahouny“ byly různé ženské spolky a církev. Vše vyvrcholilo v říjnu 1919 přijetím takzvaného Volsteadova zákona, který nabyl účinnosti koncem ledna 1920 a který se stal 18. ústavním dodatkem.
Zakázaný alkohol tekl proudem
Jeden z nejslavnější zákonů v americké historii znamenal úplný zákaz výroby, prodeje a distribuce alkoholických nápojů (s obsahem alkoholu nad 0,5 procenta). V prvních letech se sice podle odhadu snížila spotřeba alkoholu o 20 až 30 procent, tyto odhady ale vycházejí ze statistik úmrtí na cirhózu jater. Zanedlouho však tekl alkohol mnohem větším proudem než před prohibicí a propadlo mu mnohem více lidí. Přijatý zákaz totiž vedl k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren.
Kvalita podomácku vyráběných „dryáků“ ale byla špatná, mezi konzumenty nebyla výjimkou ztráta zraku či smrt. Období prohibice se také stalo zlatým věkem zločinu. Jedním z jeho center se stalo i Chicago, v němž působil nechvalně známý Al Capone. Ten na prohibici vydělal desítky milionů dolarů, nakonec ale skončil ve vězení kvůli daňovým únikům.
Přibylo vražd, ubylo peněz z daní
Podle Charlese Hansona Towna, autora knihy Vzestup a pád prohibic, se během americké prohibice zvýšil počet vražd o téměř 80 procent a do nebývalých rozměrů narostla další kriminalita. Podle údajů Asociace proti prohibičnímu dodatku přišel stát kvůli prohibici na daních o 860 milionů dolarů (asi 14 miliard v dnešních cenách), další desítky milionů vláda musela vydat na zajištění dodržování zákonů.
V březnu 1933 byl nejprve zrušen zákaz prodeje piva a vína. Nakonec skončila prohibice úplně – stalo se to před 80 lety, 5. prosince 1933, schválením 21. dodatku americké ústavy. Skončil tak „vznešený experiment“, jak prohibici nazval někdejší prezident Herbert Hoover.
A jak to bylo jinde? Prohibici vyhlásily třeba
severské země, SSSR a dočasně i Česko
Ve stejné době jako USA sáhly k omezení spotřeby a výroby alkoholu evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují. Neslavně také skončila další známá prohibice, protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu šéf státu Michail Gorbačov.
Zatímco v USA i Rusku bylo snahou prohibice snížit spotřebu alkoholu, některé země se prohibicí nebo omezením prodeje alkoholu bránily před otravami metanolem. Například Estonsko, kde v roce 2001 zemřelo na otravu metylakoholem 68 lidí, na tuto asi nejtragičtější událost svého druhu zareagovalo zpřísněním udělování licencí obchodům, zakázalo prodej alkoholu ve stáncích a zvýšil se počet kontrol.
Částečnou prohibicí zareagovala na otravy metylakoholem také České republika, kde po otravách po vypití alkoholu s metanolem zemřelo od loňského září 47 lidí. Vláda na vlnu úmrtí reagovala 12. září zákazem prodeje tvrdého alkoholu ve stáncích. Zákaz se týkal destilátů a tuzemáku s obsahem alkoholu od 30 procent. O dva dny později zakázalo ministerstvo zdravotnictví prodej lihovin s obsahem alkoholu od 20 procent na celém území ČR a 20. září pak tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) dočasně zakázal vývoz alkoholu od 20 procent z ČR. Prohibice byla v Česku zmírněna 27. září. Na trh se mohly vrátit lihoviny vyrobené před 1. lednem 2012 nebo mladší nápoje s prokazatelným původem lihu.