Starý zvyk řezat 4. prosince na svátek Barbory třešňové a višňové větvičky, takzvané barborky, se udržel dodnes. Děvčata je obvykle dávala do chléva, kde byla správná a stálá teplota. Jestliže větvička do Štědrého dne vykvetla, věřilo se, že se dívka do roka vdá. "Ty větévky nesú si děvčata na půlnoční za šněrovačkú, ha který chlapec ji chapne, za toho muší jít," psala už Božena Němcová.
Podle bývalé ředitelky národopisného oddělení Národního muzea v Praze Jiřiny Langhammerové šlo vlastně o rychlení rostlin. Kromě toho ale chodívaly 4. prosince i skutečné Barborky - dívky v bílých hábitech. Nadělovaly dárky a napomínaly děti, aby byly v předvánočním období hodné.
Barborky ale nemusí být pouze z třešně či višně. Odborník Čestmír Böhm v jedné ze svých mnoha knih uvádí, že k rychlení se hodí i snítky z vrby smuteční, břízy, šeříku, vilínu, lýkovce, dřínu, jívy, tavolníku a dalších dřevin. Při zimním prořezávání ovocných stromů mohou zahradníci získat vhodné větvičky také z jabloní, hrušní, meruněk a broskvoní.
Aby bylo rychlení úspěšné a štědrovečerní stůl ozdobily živé květy, je nutno větévky nejprve nechat roztát v chladnější místnosti. Po seříznutí dlouhým šikmým řezem je vhodné ponořit je celé asi na půl dne do vlažné vody. Pak se dají na teplé místo, dobré je vodu měnit a snítky rosit.
Řada pranostik, vztahujících se k svátku Barbory, je spojena se zimními radovánkami (O sv. Barboře, leží sníh na dvoře, Na Barboru saně do dvoru). Připomínají také, že je nutno pořádně topit (Sv. Barborka vyhází dříví ze dvorka) a že kosy a sekačky si na jaře přijdou na své (Má-li Barborka bílou zástěru, bude hodně trávy). Desítky průpovídek spojených s počasím vyneslo svatou Barboru, patronku horníků a dělostřelců, na první místo prosincového žebříčku prognostik. Prý - jaké je počasí v tento den, takové bude po celý advent.