Je jednou z těch žen, u kterých se zdá, že datum narození uváděné u jejího životopisu musí být omyl. Převážně dostávala role svůdnic, krasavic. Teď hraje poněkud nesnesitelnou tchýni. Ovšem Jana Švandová je šarmantní a půvabná i v této netypické roli.
Jste ve skutečnosti v něčem podobná vaší postavě v televizním sitcomu Drahá tchýně?
Tchýně ve skutečnosti jsem, ale asi dobrá a snesitelná, protože můj syn žije s rodinou v zahraničí. Takže se vídáme málo. Vlastně se nemám jak projevit.
Kde žije?
Pracuje pro humanitární organizaci. Žil se ženou a synem v různých zemích, například v Ugandě, v Afghánistánu, na Srí Lance. Nyní jsou v Pákistánu. Jejich práce si vážím, ale samozřejmě se o ně někdy bojím. A nevýhodou je, že svou vnučku tím pádem vidím velmi málo. Ale můj muž má dceru z prvního manželství, ta má šestiletého syna, takže aspoň tohoto vnuka mám blízko. Občas si spolu někam vyrazíme, třeba na výstavu.
Neměla jste z role tchýně strach?
Ne, proč? Už jsem hrála maminky, babičky, takže nabídku na tchýni jsem přivítala. Na roli byl casting, já se na ni pečlivě připravovala. Vzala jsem si různé paruky, režisérovi jsem nastínila představy, jak si takovou tchýni představuji a nakonec jsme si porozuměli. Asi se moje kreativita líbila. Myslím, že jsem se do role hodila typově. Ona je totiž podle scénáře bývalá baletka, živočišná, temperamentní žena. Snažila jsem se, aby nebyla vysloveně negativní postava. Nechtěla jsem, aby diváci Květu nesnášeli. Protože vše, co dělá, dělá z lásky ke své dceři. Zetě nenávidí a komplikuje mu život jen proto, že miluje dceru a chce pro ni jen to nejlepší. Tak to zkrátka bývá. Tchýně jsou považovány za protivné, protože vše, co dělají, dělají pro takzvané blaho svých dětí. Aspoň si to tak myslí.
Vy sama máte v životě nějakou zkušenost se soužitím s tchýní?
Se třemi. Se dvěma jsem vycházela výborně, s jednou méně výborně.
Čím to bylo?
Zkrátka mi první tchýně někdy trochu ztrpčovala život, ale tak to bývá. Naopak s druhou už jsem měla hezký vztah a ta třetí, ta mě i mnoho věcí naučila. Byla krásný člověk s velkým srdcem. Například mě naučila více vnímat přírodu, mít vztah ke květinám, k práci na zahradě.
Vždy jste byla označována za jednu z nejpůvabnějších hereček, smím se zeptat, zda jste někdy měla strach ze stárnutí?
A která žena ho nemá, prosím vás? Jen mu nesmíte podlehnout. Je třeba se o sebe starat, ale počítat roky je nesmysl. Znám ženy, které se necítí dobře, když se o nich mluví jako o babičkách. Tak taková nejsem, naopak. Já se k tomu, že jsem babička, hrdě hlásím.
Co vás zaměstnává kromě tohoto seriálu?
Ten jsme natáčeli na Slovensku, takže ho provázelo složitější dojíždění, ale nelituju. Teď už mám zase práci v Praze. Například spoustu představení v Divadle Bez zábradlí.
Jak prožíváte konec roku? Jste typ, který má rád Vánoce?
Jsem ráda, když Vánoce tráví rodina pohromadě, i když se to kvůli práci mého syna někdy nedaří. Obvykle je trávím doma s mužem a jeho rodinou. Nejsem typ, který zuřivě peče a vaří, ale záleží mi na tom, aby byl dům pěkně nazdobený a trochu to tam vonělo cukrovím. Máme rituál, s přáteli chodíme na Štědrý den do restaurace na šneky. A dalším rituálem je pak večerní mše.
Jana Švandová
Narodila se v roce 1947. Toužila se stát archeoložkou, ale dostala nabídku hrát v tehdejším populárním Černém divadle. Začalo jí to bavit, tak se přihlásila na brněnskou JAMU. Po studiích dostala stipendium v Paříži, pak prošla řadou divadel a hrála v mnoha televizních inscenacích a filmech, například v Už zase skáču přes kaluže, Stín kapradiny, Zahrada, Kytice a dalších.
