Již dávno jsem pochopila, že není dobře dávat před muži najevo nějaký mindrák ze svých nedostatků. Zatímco by si jich možná ani nevšimli, když na ně upozorníte, začnou jim záhy vadit. Vždycky si vzpomenu na dnes již legendární francouzský film "Četník ze Saint Tropez", v němž si četníkova dcera, které otec koupil nemožné šaty, vymyslela před mládeží, která se jí smála, že v Americe se nic jiného nenosí. Zabralo to a model si koupily rázem všechny dívky.
Mám říkat, že nosím hodně krátké vlasy, protože bych dnes místo účesu z delších měla pár utahaných pramínků? Ne, samostatné ženy intelektuálky sportovního typu přece nosí krátký střih. Mám zdůrazňovat, že raději nepůjdu v sukni, protože už nemám hezké štíhlé nohy jako dřív a nějak se mi pokřivily? Kdepak, mám dlouhé nohy, které se v kalhotech přímo vyjímají, tak proč si brát sukni a vypadat jako usedlá paní.
A tak je to i s dalšími věcmi, nejen se vzhledem. Když měl před pár lety přijít ke mně na návštěvu poprvé můj nový kamarád, chtěla jsem se uvést i jako hostitelka. Tahle role mi vůbec není vlastní a navíc ani nebyl čas na velké přípravy. Hotové koupené grilované kuře, které jsem na místě ještě trochu "připékala" v remosce, hotový koupený řecký salát, který jsem jen trochu dochutila dressinkem, a jako vrchol tvarožník, můj pomalu jediný moučník, který umím, ale prezentovaný jako specialita, kterou milují všichni mí známí, proto jsem ji udělala. Večeře měla úspěch a přátelíme se dodnes.
Uznávám, že jde o trochu jiný fígl, než o skutečnou praktickou radu, ale doufám, že vás alespoň trochu pobavil.
