Nedá mi to, abych nenapsala svůj zážitek z dnešního rána. Otevřely se dveře a k nám do bytu vstoupili mladší vnuci, kteří bydlí s námi v domě. Starší Honzík držel v rukou malé akvarium, v něm rybka bojovnice, tapeta, zeleň, prostě hotové, k tomu nastřihnutý pytlíček s krmením.
V té chvíli mi brnklo hlavou, nedávno jsem se zmínila, že se mi líbí takové akvarium jako má malý Ríšánek, kluci asi předali moje přání rodičům a společnými silami pořídili babičce dárek k zítřejším narozeninám. Ríšánek ještě dodal, že mi dá dárek navíc, že mi to akvárko bude čistit. Zírala jsem z jednoho vnuka na druhého a nějak se mi nedostávalo slov.
Strašně si vážím toho, že takoví kluci mi dokáží udělat radost, není dárek jako dárek, ale od nich jsou dárky nejmilejší, kdyby byly i za pár korun, sice jim přispěli rodiče, ale tu radost, kterou mám, ta se nedá ničím zaplatit, jen snad velkou láskou, kterou já k těmto dvěma klukům chovám.
Nikdy jsem rybičky nechovala, takže budu muset zase studovat, ale mám v domě dva odborníky, na které se můžu obrátit, když bude třeba.
Dnes je Silvestra, malá oslava mých narozenin bude zítra, a já se budu snažit, abych i já udělala klukům radost svým pohoštěním, jsme prostě přátelé, ti dva kluci a já, a snad to už nikdy jinak nebude.