Takzvaný gregoriánský kalendář zavedl v roce 1582 papež Řehoř XIII. poté, co se už hodně prohloubily rozdíly mezi průměrnou délkou roku a skutečnou dobou střídání ročních období. A zatímco řada zemí k novince přistupovala jen neochotně, pro Čechy ho Rudolf II. přijal už v roce 1584, tedy před 430 lety. Tehdy po 6. lednu následoval rovnou 17. leden.
Vynecháním deseti dní papež reformoval staletí užívaný juliánský kalendář, zavedený římským císařem Gaiem Juliem Caesarem roku 46 před naším letopočtem. Ten byl sice už také založen na délce slunečního roku (jeden oběh Země kolem Slunce), jeho tehdejší nepřesný výpočet ale způsobil roční odchylku 11 minut, takže v 16. století se zpožďoval už o celých deset dnů.
Nahromaděné rozdíly pak Řehoř XIII. odstranil jednoduchým způsobem – v roce 1582 po 4. říjnu následoval 15. říjen. Na návrh astronomů navíc zavedl přestupný den v každém roce s letopočtem celočíselně dělitelným čtyřmi. Přestupný ale není rok dělitelný stem, pokud ovšem není dělitelný 400. V den stanovený papežem však přijali reformu jen ve větší části Itálie, Španělsku, Polsku a Portugalsku.
Ostatní země kalendář zaváděly postupně a někde to mělo kuriózní následky. Například obyvatelé Nizozemska přišli o Vánoce, protože reforma u nich připadla na 21. prosince 1582, po němž následoval 1. leden 1583. Velkou nechuť budil nový kalendář v protestantských zemích, například v Anglii byl zaveden až v roce 1752. A v pravoslavném Rusku ho v běžném životě, nikoli ovšem církevním, definitivně přijali až bolševici v lednu 1918.