Zažila to, co mnohé ženy ve věku kolem padesátky. Celý život pracovala a najednou pro ni nikdo žádné zaměstnání neměl. Najednou byla nepotřebná, "stará". Nevzdala se a teď naopak zaměstnává ženy, které prožily to, co ona. Tahle dáma může být inspirací.
Co vás vedlo k tomu, že jste radikálně změnila život?
Prožila jsem to, co mnohé ženy v mém věku. Celý život jsem pracovala v administrativě. Pak jsem o práci přišla a zjistila jsem, že když je vám nad padesát, nikdo o vás nemá zájem. Najednou nikoho nezajímalo, co umím, jaká jsem. Byla jsem na úřadu práce, rozesílala jsem životopisy a divila jsem se, že na mnohé nikdo ani nezareagoval. Pak jsem se dozvěděla, že mnohé firmy uchazečkám nad padesát ani neodpovídají, ani je nezvou na pohovory. To je věk, kdy už nás nechtějí ani vidět, ani s námi mluvit. Dokonce se tak chovají i k ženám, kterým je teprve pětačtyřicet.
Jaký to byl pocit?
Bylo to velice těžké. Připadala jsem si nepotřebná. Byla jsem bez peněz, jednu dobu mě už podporovaly mě děti. Opravdu strašné období, propad do beznaděje. Celý život pracujete, vychováte děti a v době, kdy byste měla být v klidu a zúročit v práci všechny své zkušenosti, prožíváte takové stresy. Nikomu to nepřeju zažít, ale bohužel, je nás mnoho.
Co bylo dál?
Hodně mi pomohli v neziskové společnosti Athena. Právě tam se starají o ženy, které se ocitly v podobné situaci jako já. Mají projekt Eso v rukávu, jenž obsahuje kurzy, díky kterým žena zase může najít uplatnění. Povídali jsme si, co mě zajímá, co mě baví, a já si uvědomila, že jsem kdysi chtěla být učitelkou v mateřské školce. Takže jsem aboslovala kurzy a přeškolila se na chůvu.
Byl to to snadné?
Nebylo. Kurz je náročný, dnešní rodiče nesvěří dítě jen tak někomu. Požadují opravdovou profesionalitu, takže přeškolení obnáší například také absolvování kurzu první pomoci. Samozřejmě budoucí chůvy procházejí i psychotesty. Vlastně jde o nepřetržité vzdělávání se.
V tomto oboru je o ženy nad padesát zájem?
Až mě překvapilo jak velký. Máme totiž výhodu, že jsme už děti vychovaly, mnohé jsme babičky. Máme s dětmi zkušenosti a mnozí rodiče si to uvědomují. Myslím, že jsme našly oblast, ve které být ženou nad padesát není handicap, ale naopak výhoda.
A vy jste to dokázala využít, že?
Ano, připadalo mi, že je to velká šance, protože o mě jako o profesionální chůvu najednou byl velký zájem. Říkala jsem si ale, že třeba stačí onemocnět a zase bych o práci mohla přijít. Probírala jsem to s mými dětmi a nakonec jsme se rozhodli, že si založíme agenturu a budeme zaměstnávat ženy, které si prošly tím, co já. Syn pracuje v IT, dcera studuje management, takže mi hodně pomohli. Dnes je nás v agentuře pět žen. Všechny prošly kurzem, doplnily si pedagogické a zdravotnické vzdělání i praxi. Teď už poskytujeme nejen hlídání dětí doma, ale také jsme otevřeli vlastní mateřskou školku. Máme ji v Ostravě-Porubě v areálu Domova pro seniory. Je to takový domeček u vchodu, takže se tam symbolicky prolínají různé generace. Líbí se mi propojování mládí a stáří. Kromě domácího hlídání a školky se už naše agentura zabývá i vzděláváním chův. A já mám obrovskou radost, když vidím, jak ty ženy, které se donedávna cítily úplně nepotřebné, zase získávají novou chuť do života.
Jaká je vlastně generace padesát a výše? Mají chuť pracovat a učit se nové věci?
Všechny mají chuť pracovat. A vidím na nich velkou snahu práci získat. Některé dokonce už do životopisu ani nepíší věk, tak špatné zkušenosti mají. Ostatně i já jsem tehdy, když jsem marně hledala práci, dostávala rady, abych nepsala, kolik let mi je. Někdy je trochu obtížné zvykat si na nový systém práce. Chůvy si totiž většinou pořizují lidé s vyššími příjmy, vzdělaní, s rozhledem. Nestačí jim, aby chůva dítě jen hlídala. Očekávají, že to bude žena, která se vyzná v nových trendech vzdělávání, ve zdravé výživě, zkrátka moderní žena. Rodiče dnes mají poměrně vysoké nároky a na nás je, abychom jim vyhověly.
To ale asi obnáší hodně práce, zvládáte tak výraznou životní změnu?
Přítel se někdy diví, jak vydržím pracovat dvanáct hodin denně. Často sama dělám chůvu a pak ještě dlouho sedím u počítače a dělám organizační věci týkající se agentury. Ale to je tak úžasný pocit. Moc mě to baví. A nejvíce mě na tom těší, že jsem dokázala dát práci i dalším ženám, protože sama vím, jaké to je, když se propadáte do beznaděje.
Soňa Šudřichová
Je jí třiapadesát let, žije v Ostravě, má tři děti. Založila agenturu profi Chůva s.r.o., stránky jsou www.profichuva.com. Od prosince provozuje také miniškolku v Ostravě-Porubě. Jejím mottem je: Co do dítěte vložíš a jak se chováš, vše se jednou znásobí.
