Kdykoliv můj kocour Čert provede nějakou lumpárnu, přijde mi na mysl výrok Jaromíra Hanzlíka z filmu Postřižiny: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! Namísto koupě mývala bych v takovém případě doporučovala vzít si ze zvířecího útulku obyčejného venkovského kocoura, nejlépe černého. Nemůžu se totiž zbavit pocitu, že každý černý kocour má v genech nejméně trojnásobek divokosti, jakou mají všichni jeho normální kocouří příbuzní. Navíc je určitě dostupnější než zmíněný mýval.
Čertíka jsem si vzala jako náhradu, když jeho předchůdce umřel. Doma zůstaly ještě dvě kočky, ale nejen mně, snad i jim ten sympatický nalezenec z ulice chyběl.
Vypravila jsem se se sestrou na umísťovací výstavu koček a prohlásila, že z vytipovaných kocourů každého oslovím, a ten, který bude nějak reagovat, bude ten "můj", protože mi takhle prokáže své sympatie.
Odpoledne měly snad všechny kočky v klecích siestu a mé výzvy jim byly úplně lhostejné. Čertík seděl v kleci a pozoroval, co se kolem něj děje. Když jsem na něj zavolala, vstal a mezerou mezi laťkami klece ke mně natáhl pacičku. Bylo rozhodnuto, jen dodnes nevím, kdo si koho vlastně vybral.
Původně se jmenoval Mikeš-Ivánek, u nás se změnil na Čertíka Mikeše. Část jména jsem mu nechala úmyslně, jako něco zbylého z jeho minulosti, o které téměř nic nevíme. Snad jen to, že mu byly asi 4 roky a přišel z bytu, ve kterém ho podnájemníci už nesměli mít.
V bytě u mne si zvykl velmi rychle. Jen mé dvě kočky se s jeho vydobytým vedoucím postavením stále nechtějí smířit. On je ten, který si všeho všimne, všude vleze a o vše projeví zájem. Otevřít dveře dovnitř i ven, vyskočit do výšky na skříň a na chalupě chodit až u stropu po rourách od kamen nebo po garnýži, je pro něho úplně samozřejmé.
Také jídla se dožaduje způsobem, který se zdvořilostí má pramálo společného. Není ochoten čekat na podanou misku, snaží se vyskočit tam, kde se jídlo chystá, a do misky strkat nos i packy.
Ráno, pravidelně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zahájí kočičí budíček. Vyskočí na květinový stolek a začne devastovat kytky, nebo si vybere jiné místo pro své lumpárny. Tím je set-top-box, na který vyskočí, takže většinou zlikviduje nastavení programů a já mám pak na poměrně dlouhou dobu postaráno o práci, než je zase vyladím. Na chalupě si vymyslel ještě jiný budíček. Posloužily mu k tomu žaluzie na oknech. Ve stejně časnou ranní hodinu jako doma začal packou škrábat žaluzii u mé postele, takže mě donutil vstát a žaluzii vytáhnout. S vidinou vítězství jsem chtěla pokračovat ve spánku, ale hladový kocour se nevzdával. Vrhl se na druhé okno a situace se opakovala. To, že na třetí okno už nepoleze, jsem si pouze myslela. Kocour vedl 3:0 a já už jsem raději všechny kočky nakrmila...
Kočky se také naučily krást - většinou ukradnou svoje jídlo, když se jim zdá, že obsluha není dost rychlá. Někdy jim ale to "jejich" nestačí a ohlížejí se po dobrotách, které jim nepatří. Všechno, o co by mohly mít zájem, je nutno uklidit. Zavřít jídlo do skříňky? Nikoliv, Čert ji snadno otevře. Do krabičky od rostlinného másla? Bohužel, Čert už packou otevřel i tu, a když mu nešla otevřít na lince, kam si vyskočil, hodil si krabičku na zem. Pádem se víčko uvolnilo a Čert se na zemi v klidu najedl. A tak jsem víčko upevnila gumičkou a těšila se, že skóre pro mě konečně nebude nulové. Avšak - gumička byla během několika minut překousnuta a já jsem další vynálezy vzdala. O úkrytu v lednici z několika důvodů neuvažuji.
Odnaučit Čerta skákat na kuchyňskou linku se nedaří. Dobře míněná rada, postříkat ho z rozprašovače vodou, když skočí, dopadla tak, že místo původně suchého kocoura teď přistane na lince mokrý chlupáč, kterému voda zřejmě moc nevadí. Asi se dopracuji k nové kočičí rase - kocour vodní.
Nebo mi dá někdo jinou, opravdu účinnou radu?
Napsala sestra Zuzany Pivcové, Marcela.
