Jak jsem kamarádovi prostřelil ruku (soutěž)

Prásk, prásk, prásk ze všech stran bylo slyšet suché výstřely z malorážek. Byla drsná zima a my jsme leželi na gumové podložce položené na sněhu a stříleli jsme vleže na 50 metrů vzdálené terče. Měli jsme střelecký trénink na zimním branném kurzu v Krkonoších.

Byla to příprava na desetikilometrový  biatlonový závod, který jsme měli jako součást kursu splnit v lednu 1974. Běh na lyžích je náročný a k tomu je ještě třeba přesně střílet. Okruh na Richtrovkách jsme běželi  čtyřikrát.

Když občas vidím v televizi české reprezentanty v biatlonu, tak před nimi v duchu smekám, protože mám celkem jasnou představu co takový závod obnáší. Nyní před olympijskými hrami v Soči se  daří zejména našim ženám Soukalové a Vítkové. Uvidíme, zda se  jim podaří v únoru 2014 získat nějaké vzácné medaile v Soči. Občas zlobí zbraně závodníků, a tak nastávají technické komplikace. Něco podobného jsem také zažil.

Střelecký trénink v leže i ve stoje

 V tréninku jsem měl v malorážce porouchanou součástku, které se říká závěr pušky. Podle typu a seřízení závěru odpovídá i odpor spouště.  Ale tady jsem měl velký odpor, když jsem chtěl zmáčknout - jak se říká laicky kohoutek. Proto se mi špatně střílelo, protože sebou malorážka dost cukla po překonání velkého odporu spouště  . Moje zásahy v terči měly od sebe dost velké vzálenosti - tzv. rozptyl. Postěžoval jsem si asistentovi a ten zavěsil na kohoutek-spoušť těžší  závaží než je  předepsané, aby otestoval odpor proti stisknutí. Kohoutek se ani nehnul, a tak asistent sáhnul do bedny za sebou a podal mi jiný závěr. Ŕekl mi : " Zkus si tenhle. Ten tvůj musíme vyřadit. "  Další moje zásahy byly daleko lepší, protože spoušť spolupracovala se závěrem velmi lehce. Střílel jsem velmi dobře ve stoje i v leže. Večer se závěry skladovaly odděleně od malorážek, ale svůj nový závěr jsem si označil a po naolejování zabalil do papíru s mým jménem.

Drsný biatlonový závod na 10 kilometrů 

V den závodu nás ráno uvítalo krásné sluníčko a teplo. Bylo třeba správně namazat běžky, ale se běželo dobře do kopce a dolů ve sjezdech aby lyže dobře klouzaly. To je ale vždy velká alchymie jak zvolit složení vosků a na jakou část lyží. Pod vázání se mažou vosky na stoupání a na plochách u špiček se roztírají hladké vrstvy vosků na sjezd. Pak se musí lyže nechat venku na sněhu, aby se vosky přizpůsobily okolní teplotě. Nafasovali jsme startovní čísla a rozhodčí nám označili barevnou značkou lyže jako závodníkům na mistrovství světa. Dodnes mám značku - vysokoškolskou sovičku na starých běžkách jako památku na můj životní závod. Do malorážky jsem nasadil svůj nový závěr a otestoval stisknutí spouště. Kohoutek se pohnul velmi lehce. Před startem už ho nikdo nekontroloval.

Utrpení na trati

Na trať jsme vybíhali ve 2 minutových intervalech a zjistil jsem, že sníh změknul ještě více než jsme všichni čekali. Lyže špatně klouzaly a většinou jsme se všichni běžci studenti dost nadřeli. Na sluníčku byla ve stopě voda a v lese se na mokré lyže nalepil prachový navátý sníh. A tak místo abych dolů jel pohodlně, tak jsem musel na lyžích běhat s kopce dolů a oklepávat boule na lyžích . A naopak do kopce lyže paradoxně podkluzovaly. Tomu se říká promazat závod. Takových nás bylo ale víc. Navíc jsem nebyl nějak excelentní běžec na lyžích. Vedle trati běžela lehce na lyžích naše kamarádka Táňa ze Slovenska, která byla členkou reprezezentačního družstva vysokoškoláků pro Univerziádu. Snažila se mne povzbudit a pokřikovala na mne vesele: "Miro pridaj". Naštvaně jsem odsekl: "Sakra nejde to." Táňa s hmotností 50 kg ladným běžeckým krokem zmizela za horizontem a já jsem svých 80 kg vláčel do kopce, když mi nohy podklouzávaly. Do zad mne tloukla puška připnutá na dvou řemenech.přes ramena. Konečně jsem doběhl na střelnici.

Prostřelil jsem ruku kamaráda 

Zalehl jsem na gumovou podložku u palebné čáry a malorážku  jsem položil do kyprého sněhu. Nad muškou hlavně je plechová krytka, aby se muška ve slunci neleskla a mohlo se dobře zamířit. Měl jsem na krytce trochu sněhu, a tak jsem ho otřel rukavicí. Pak jsem závěrem natáhl náboj do nábojové komory a zamířil jsem na terč, který byl 50 metrů daleko. Prst jsem položil na spoušť a zadržel jsem dech, abych při míření nehýbal hlavní. Najednou jsem zaslechl hlas kamaráda  z technické čety střelnice, který řekl: "Počkej" a u hlavně mé pušky se objevila jeho rukavice.

Chtěl mi otřít zbytek sněhu na krytce mušky. Zavadil rukavicí o krytku a pušku zatáhl dopředu a můj prst držel kohoutek, který se tak pohnul dozadu. Puška vystřelila a živě si pamatuji střelné plyny, které mu rukavici nafoukly. Domníval jsem se, že kulka proletěla pod jeho rukou, ale to byla jen moje spásná domněnka. Kamarád jen bolestí syknul a chytil se za zraněnou ruku a utíkal v šoku pryč. Pak jsem slyšel jak vedoucí střelnice rozčileně hlásí do vysílačky: "Máme tady průstřel ruky. Potřebujeme rychle odvoz do nemocnice." Udiveně jsem se díval na asistenta a řekl jsem mu: "Já už střílet nebudu."

Mávl rukou a řekl: "Střílej dál, za to nemůžeš. To byla jeho chyba. Na palebné čáře nemá co dělat." A tak jsem dostřílel položku vleže a dotrápil jsem se v běhu dalších 7,5 km do cíle. Mezitím jsem střílel i ve stoje a dobře. Někteří mne litovali a jiní si ze mě zase dělali legraci, že rád střílím do lidí. Říkali : " Míra je ostrej chlap. Kdo se mu plete do cesty, tak ho hned prostřelí. "
 
Konec dobrý - všechno dobré 

Kamarád se večer vrátil z nemocnice ve Vrchlabí se zašitou a zavázanou rukou a řekl mi :" To byla moje blbost. Doktoři mi řekli, že jsem  měl štěstí v neštěstí. Kulka prolítla mezi záprstní kostí malíčku a prsteníčku. Kdyby kulka narazila do kloubu prstu, tak by malíček ustřelila. Propucovali mi dlaň tampónem skrz naskrz a je to v pohodě. Mělo by to být bez následků." Tak jsem si oddychl. V závodě jsem skončil uprostřed i přes střelbu do kamaráda. Nikdo mi vinu nedával. Rána se mu dobře zahojila a zase jsme spolu hráli na kytary jako dříve. V roce 2013 oslavovala Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze  60 let od svého založení. Opět jsme se tam s kamarády rádi sešli a zavzpomínali jsme si. Byl tam i prostřelený kamarád a na ruce měl jen nepatrnou jizvu po šití. To není výmysl. Ten kluk se jmenoval Svatupluk. Všichni mu ale říkáme Sváťa.

Aktuální poznámka - od středy 29.ledna 2014 pořádá Česká republika na Vysočině Mistrovství Evropy v biatlonu mužů i žen. Je to jakási generálka na olympijské hry v Soči. Máme se na co těšit. Příští pátek 7.února budou zahájeny zimní olympijské hry.