Před nemnoho lety jsem se domluvil s jedním kamarádem, že bychom mohli vyrazit na ryby. Chytit si, jak se říká, toho posledního Vánočního kapra. Nebylo by to nic neobvyklého, ale toto bylo 22 prosince 2006. Ten den bylo tak divně, myslel jsem, že ani nepůjdu, ale kamarád zazvonil, a že jdeme.
Vzal jsem svůj cajk a vyrazili jsme. Do řeky Ohře, kde jsme usedli, se vlévá potůček, který je drobátko teplejší a kde bylo volné místečko. Zasedl jsem, rozložil své fidlátka a připravil proutky k náhozu. Ani jsem nevěnoval pozornost svému okolí, věnoval jsem se udičce, kterou jsem právě nahazoval, jen tak, na brčko s jedním burizónkem. V tom slyším, že nade mnou stojí jakási paní a dala se se mnou do řeči, říkala že je prosinec, že nic nechytneme , že ryby spí. Nešlo jí do hlavy, proč zrovna dneska chytám ryby. A tak abych se jí jaksi zbavil, jsem jen tak žertem prohodil, že mám zlou ženu, že mám několik dětí a že zrovna nemáme peníze, že hlad je dosti nepříjemný. Paní chvilku kroutila hlavou a nakonec odešla.
S kamarádem jsem seděl u vody, asi tak dvě hodiny, když najednou slyším opět známý hlas. To byla zase ta paní. Něco zamumlala a že prý abych nezapomněl na tašku, kterou tady nechá. Myslel jsem si, co by tam tak mohla nechávat. Nic jsem neulovil, kamarád také ne. Tak jsme pomalu zabalili cajk a že pojedeme domů. Ale ouha, jak jsem vylezl od vody k silnici, tak tam opravdu ležela taška, byla celá mokrá. Tašku jsem rozepnul, byla na zip. Bože, ta paní přinesla dva kapry, myslel jsem že si dělala legraci, a ona to myslela úplně vážně. Byl tam v igelitovém pytlíku lístek, na kterém bylo napsáno, že nám oběma přeje krásné Vánoce a abychom si doma při Štědrovečerní večeři na ní vzpomněli.
Byl jsem jako opařený, já té paní lhal, já ji podvedl, byly to samé výmysly. Ta paní to ale vzala úplně vážně. Ještě v tom pytlíku byl lísteček od prodejce v Kadani: Kapr 2 ks. za 278 Kč. Kapří, to byli opravdu statní. S kamarádem jsme se rozdělili a Vánoce byly slavnostnější. Samozřejmě, že při večeři jsem na tu paní myslel, ale ten kapr, ten do mě nějak nechtěl, ta hořkost toho podvodu byla dosti silná.
Na ryby tam jezdím stále, ale tu paní, tu jsem už nikdy neviděl. Vím, že lhaní má krátké nohy, tak bych se chtěl touto cestou přiznat, že už to vícekrát neudělám. A té paní, každý rok přeji moc a moc krásné Vánoce a také dlouhá léta v plném zdraví, štěstí a pohodě.
