Téměř čtyři desítky let byl stálicí české humoristické scény. V 60. letech hrál v Semaforu s Jiřím Grossmannem, po jeho smrti pak spolupracoval s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným nebo Jiřím Krampolem. Od 90. let se herec, moderátor a spisovatel Miloslav Šimek objevoval zejména na televizní obrazovce, kde spolu se Zuzanou Bubílkovou tepal českou politickou scénu.
Nadčasovější než televizní tvorba z poslední fáze Šimkovy tvorby jsou povídky, které psal s Grossmannem či později Krampolem. Jejich knižní vydání se stále dobře prodávají. Více než čtyři desetiletí staré nahrávky, ve kterých Šimek s Grossmannem svá humoristická dílka čtou, patří dodnes mezi nejprodávanější alba. Ostatně většina pamětníků považuje zhruba desetiletou Šimkovu éru ve dvojici s Grossmannem za jasně nejlepší v jeho životě. Podivuhodnou cestou osudu pak Šimek zemřel před rovnými deseti lety, 16. února 2004, na leukémii stejně jako jeho dávný přítel Jiří Grossmann.
Jak vznikla dvojice Š+G
Potkali se na počátku 60. let v Divadelním klubu Olympik, který sídlil v místě dnešní Ypsilonky ve Spálené ulici v Praze. Hudebně nadaný Grossman a vystudovaný učitel, který však před katedrou strávil jen zhruba dva roky, si brzy si padli do oka. Ještě než je povolali na vojnu, vytvořili několik představení.
Během vojenské služby se ale jejich cesty na nějaký čas rozešly. Mezi armádní umělce se totiž dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po základní službě, během níž Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali leukémii, se ale zase dali dohromady. V roce 1967 se dvojice, vyznávající recesi, parodii a někdy až velmi černý humor, dočkala pozvání do Semaforu. Uvedli se parodií na školní akademie nazvanou Besídka zvláštní školy.
Drsná satira po srpnu 1968
Po ní napsali Šimek s Grossmannem řadu úspěšných představení: několik dalších Besídek, čtyři Návštěvní dny, Večer pro otrlé aneb pět Pupáků. Popularita dvojice kulminovala po srpnu 1968, kdy v „besídkách“ dospěli až do polohy drsné politické satiry. S ní skončili na podzim 1970, když pak přešli z přímočarých ataků na narážky, dvojsmysly a také na zcela apolitický humor. Tomu se Miloslav Šimek věnoval i poté, co jeho partner Jiří Grossmann v prosinci 1971 zemřel.
Nové herecké partnery, Luďka Sobotu a Petra Nárožného, přizval Šimek do Semaforu. S oběma například úspěšně pokračoval v tradici Návštěvních dnů. Partnera pro psaní povídek, které byly v době spolupráce s Grossmannem jedním z vrcholů tvorby, ale nalezl až v polovině 80. let, kdy se dal dohromady s Jiřím Krampolem. Za jejich spolupráce vznikla nejen divadelní představení, ale také knihy Vlaková souprava pro třetí tisíciletí nebo Besídka bývalých žáků zvláštní školy.
Nové Divadlo Jiřího Grossmanna
Po listopadu 1989 se Šimek, který se objevil i v několika celovečerních veseloherních filmech, věnoval v rozhlase, divadle i televizi zejména politické satiře. Té se za normalizace vyhýbal. „Nebyl jsem napojen na žádné disidenty. Oni mě neoslovili, nikdy za mnou nepřišli a já je také nevyhledával. Takže jsem mohl hrát dál,“ vzpomínal na 70. a 80. léta. „Věřím, že jsem si s režimem nezadal a že jsem kus práce odvedl,“ dodal v jednom rozhovoru Šimek, který několikrát odmítl přihlášku do KSČ.
V 90. letech opustil Semafor a v prostorách kina Jalta na Václavském náměstí založil Divadlo Jiřího Grossmanna. Nejvydařenější éra Šimkových satirických pořadů přišla po roce 1995, kdy se začal objevovat na obrazovce v pořadu S politiky netančím. Pro něj našel svou poslední jevištní partnerku v bývalé moderátorce pořadu Co týden dal Zuzaně Bubílkové. S ní pražský rodák, který přišel na svět 7. března 1940 v rodině básníka Rudolfa Šimka, účinkoval na jevišti i před kamerou téměř až do své smrti.
Podobná choroba, stejná nemocnice,
stejná ordinace a stejný konec...
Miloslav Šimek zemřel ve věku nedožitých čtyřiašedesáti let a jeho příznivcům z toho bylo velmi smutno. Navíc si nemohli nevzpomenout na smrt Jiřího Grosmanna, který skonal rovněž na leukémii coby třicetiletý v roce 1971. „Slávek měl mnohočetný myelom, který v závěru zmutoval do akutní leukemie. A Jirka měl Hodgkinovu nemoc, ale v podstatě byli oba ve stejné nemocnici a oba se léčili u stejných lidí,“ zavzpomínala vdova Magdaléna Šimková. To, že trpí podobnou nemocí jako Grossmann a že se léčí u stejných lékařů a ve stejné ordinaci v nemocnici na pražském Karlově náměstí, prý Šimka hodně deptalo. Věděl totiž, že Grossmannovi nebylo pomoci. „Řekli mu, že stejně tak léčili i Grossmanna, což nebylo vůbec povzbuzující,“ dodala Šimková. Mnohočetný myelom je zhoubné onemocnění krvetvorby. Patří mezi nádorová onemocnění krve, podobně jako lymfomy a leukemie. Onemocnění vzniká v kostní dřeni, kde zasahuje některé typy plazmocytů (plazmatických buněk). Hodgkinova choroba, kterou trpěl Grossmann, je onemocnění části bílých krvinek, tzv. lymfocytů.
Co řekli kolegové
po Šimkově smrti
Zuzana Bubílková: „Do poslední chvíle jsme věřili, že se z toho dostane. Až poslední tři dny se to zvrtlo, bylo už jasné, že je konec. Lékaři jeho stav dokonce konzultovali v USA, ale nebylo mu pomoci.“
Jiří Krampol: „Je to velká ztráta pro český humor, protože satiru, kterou dělal s paní Bubílkovou, tady nikdo neumí.“
Luděk Sobota: „Skvěle mi organizoval život. Když jsme spolu psali, já vymýšlel fóry a on k nim pointy. Přesně určil, od kdy do kdy se bude pracovat a kdy půjdeme pinkat tenis. Jako bývalý učitel mě vlastně vedl. Navíc byl velmi pracovitý.“
Uršula Kluková: „Sedmnáct let jsem s ním byla v divadle. Dá se říct, že to byl můj nejlepší kamarád.“
