Tak to jsme my, členové Expedice oksroN. Věk od čtyřiceti do sedmedesáti, obého pohlaví, žena pouze jedna a máme ji hlavně proto, aby za nás řekla Norům to, co my vyslovíme v češtině, řečí jim srozumitelnou. Váha jednotlivých kousků od 60 do 106kg (autor). Povolání: elektrikář, architekt, penzista, podnikatel, jeho dcera stejné profese, zahradník, mistr údržby, ortopéd atd. neboli každý pes, jiná ves. Společný zájem: krásy Norska od Osla až po Nord Kapp, kulišárny, tlachy i potlachy, žádné noci a rána v poledne.
Tady to představování utnu. Koneckonců není všem blogům konec, a tak příště nebo někdy jindy vyjmenuji další naše řesti i neřesti. Začínali jsme ve čtyřce s ČSA a v Norsku nám poskytli perfektní berličky naši čeští přátelé, kteří jsou tam doma už bezmála dvacet let. Jejich dva automobily, samozřejmě s norskou poznávací značkou nás dovezly až několik set kilometrů od Osla do Země trolů a jeden z nich, starý, dobrý Favorit, si vysloužil na jednom parkovišti výsměch českých raftařů s komentářem: "Ten Nor, kterému ten Favorit říká pane, nebude nijak zazobanej." Netušili, že narazili na projev ryzího vlastenectví a pokračovali v chůzi směrem k lékárně, aby nakoupili další obvazy na sportem zohavené, opuchlé a krví s adrenalinem potřísněné tváře.
Nejenom horami, peřejemi, jezery, ledovci a nezápady slunce živi jsme byli, i nejeden historický objekt se do naší cesta vloudil. Třeba Norsk industriarbeidermozeum (lahůdka, že?), něco jako průmyslové muzeum ve Vemorku, nedaleko městečka Rjukanu, známé hory Gausta (1883 m) a jezera Tinn. Když spojíte čarou tyto body určitě si vzpomenete na jejich zásadní význam pro vývoj konce druhé světové války. Ano, v nynějším muzeu byla tenkrát továrna na výrobu těžké vody, nezbytné součásti výroby atomové pumy. Norští odbojáři podnikli proti továrně několik akcí a nejenom oni, i spojenecké letectvo. Poslední akce připravila nacisty o největší zásilku těžké vody, která skončila v sudech na dně jezera Tinn. V muzeu se zastavíme skoro každý rok, stále je tam co vidět.
Vidíte,vlastně jsem vám ještě neřekl,že letos jedeme do Norska po čtrnácté. Ovšem poprvé je poprvé. Tenkrát stačil pouhý týden, který nás poznamenal na celý život. Přesedlali jsme za volant, pak za volanty, původně jsme byli čtyři, dnes Expedice čítá dvacet dva členů. To víte, že nejezdí všichni každý rok, to zvládá pouze zdravé jádro a rovnice zní: exp.= 2xauťák+2xrakev+(10 kg proviantu x cca 5 až 8 členů).
Tak to by snad na úvod stačilo a mohu slíbit, že pokud ucítím zájem, přilepím na tyto stránky desítky článků z našich zážitků.
