Nejlepší herci, herečky i další filmoví tvůrci si tuto sobotu už po jednadvacáté převezmou České lvy. Tentokrát se ale bude předávání konat v Rudolfinu a večerem provede Marek Eben. Nejvíce šancí má film Hořící keř polské režisérky Agnieszky Hollandové s rekordními 14 nominacemi.
Jen o jednu nominací méně získal v roce 1999 snímek Je třeba zabít Sekala režiséra Vladimíra Michálka, jehož tvůrci si nakonec odnesli deset lvích sošek. O jednoho Českého lva méně dostal loni film Davida Ondříčka Ve stínu. Mezi režiséry jsou zatím nejúspěšnější – všichni se třemi soškami – Jan Hřebejk, Jan Svěrák a Petr Zelenka. Herečka Anna Geislerová má Českých lvů pět, stejně jako její kolega Ivan Trojan. Rekordmany mezi filmaři je ale nutné hledat u profesí, které jsou méně na očích diváků. Nejvíc sošek totiž získal střihač Jiří Brožek, držitel osmi Českých lvů.
Jak to kdysi všechno začalo
Předávání cen Český lev se během dvou dekád stalo samozřejmou součástí filmové sezóny a křišťálovou sošku z pražské Lucerny si odnesly víc než dvě stovky tvůrců. První se z ocenění radovali 25. února 1994, nejlepším filmem byl tehdy vyhlášen muzikál Šakalí léta. Od té doby prošli Čeští lvi řadou proměn, jedna věc ale byla stejná, hlavním pořadatelem zůstával Petr Vachler. Ten ale vyhlašování nejlepších českých filmů opustil, a to nedobrovolně, před letošním 21. ročníkem.
Právě Vachler, tehdy šestadvacetiletý majitel malé filmové produkční firmy, přišel na počátku 90. let s nápadem na českou obdobu Oscarů. „Českého lva jsem zakládal proto, aby se mluvilo o českém filmu, aby se ukázalo, který je nejlepší – ne podle utržených lístků, ale co do kvality... Baví mě ukazovat, že český film existuje,“ řekl někdejší adept scenáristiky na FAMU v jednom rozhovoru. A záměr se mu podařil, protože ceny Český lev mají svou váhu nejen v očích odborné veřejnosti.
Vachler měl hlavní slovo
Udílení cen začal Vachler jako soukromý podnik, do kterého se nicméně už od počátku v roli hodnotitelů zapojila řada uznávaných filmových osobností, brzy mu ale dokázal dát oficiálnější ráz. Od druhého ročníku předcházelo slavnostnímu večeru v Lucerně vyhlášení nominací a na jaře 1995 Vachler spolu s režiséry Jaromilem Jirešem a Zdenkem Sirovým, kameramanem Miroslavem Ondříčkem a výtvarníkem Theodorem Pištěkem založil Českou filmovou a televizní akademii (ČFTA).
Právě akademie od vyhlašování vítězů cen za rok 1995 České lvy oficiálně uděluje, Vachler v ní měl ale až do loňského roku hlavní slovo. „Jsem zakladatel a výkonný ředitel, ale to je dělnická profese, dělám ji zdarma,“ popsal Vachler svou roli, díky níž dvacet let určoval podobu předávání Českých lvů. Od roku 1997 si je laureáti přebírali v přímém přenosu (první tři ročníky uvedla Česká televize ze záznamu) a právě podoba večera byla jedním z důvodů Vachlerova loňského rozchodu s ČFTA.
Problematický styl humoru
Jako téměř výhradní režisér večera měl sice Vachler na kontě několik povedených ceremoniálů, kdy večerem provázeli Jaroslav Dušek, Jiří Macháček, Tomáš Hanák či Jan Budař, v posledních letech ale podle řady pozorovatelů úroveň předávání poklesla. „Večer je bohužel ovlivněn jeho stylem humoru... Vše ostatní běží zcela profesionálně, jen prezentace slavnostního večera tím nasmrádla,“ řekl třeba na podzim 2007 oscarový režisér Jan Svěrák, jeden z členů ČFTA.
Neshody mezi vedením akademie a Vachlerem vyvrcholily loni v létě. Rozchod mezi „otcem“ Českých lvů a ČFTA přitom způsobil nejen rozdílný pohled na předávání cen, ale také to, že si Vachler nechal na sebe zapsat ochrannou známku. Na filmovém festivalu v Karlových Varech v červenci pak představitelé ČFTA oznámili, že ceny za rok 2013 předají ve vlastní režii. Dlouho ale nebylo jasné, jestli ponesou i nadále jméno Český lev. Dohodu se podařilo uzavřít až začátkem ledna.
