Když za temných nocí
se spřádají pavoučí sítě,
tak na konci věty
se rodí stříbrné nitě.
A tak vznikají přátelství,
o kterých ani se nezdá,
než ráno půjde spát
poslední bdící hvězda.
Vzácná jak slunce v dešti,
jak duha v naší duši,
potěší lidská srdce
více, než můžeš tušit.
Tuto básničku věnuji Jarmilce, Olince a Zuzce, za to, že tu jsou i pro mě.