Blíží se sedmá hodina večerní. V prodejně s drahými parfémy úderem devatenácté hodiny zavírají. Těsně před stanoveným časovými limitem ještě přicházejí zákaznice. Berou si košíky a hodlají obkroužit regály. Hlídač Fanouš Hovorka je již připraven k odchodu, neboť s koncem uzavírací doby, končí i jeho směna. Žádná z prodavaček si netroufne upozornit příchozí, že padla a dámy že mají vypadnout. A tu nastává chvíle pro ostrahu. Strážný nepatří k zaměstnancům, je z jiné agentury a jako ordonanc jedenácté marškumpanie Josef Švejk, podléhá jinému velení. Na nastalou situaci zareaguje:
,,Myslíte si slečno Zuzko, že všichni lidé znají hodiny?“
Jindy prohlásí: "Možná nápis o pracovní době na dveřích je špatně čitelný?“ Také říká: "Já nevím jak vy, ale já pracuji do sedmé hodiny večerní, ta bude za chvíli. Tak naschle!“
Fanouš odchází, prodavačky zavírají. Nikdy se mu však nepodařilo zjistit, jestli také odešly ty dámy také a za jakou dobu.
Toho večera se dostavila dáma, která chodí zásadně jenom prohlížet. Pozorně a svým tempem postupuje od jednoho regálu ke druhému a z testrů si maže obličej. Použije asi dvacet papírových proužků , každý postříká vůní a uloží do kabelky. Celá maršrůta trvá vždy přesně hodinu. Dáma přišla půl hodiny před zavřením prodejny. Bylo jasné, že ,,zatmí“ Přesně za minutu sedm hlídač prohlásil na adresu oné dámy, která zůstala sama v prodejně. "Vážená paní. Za minutu končíme a za dvě škrtíme!“
Nějakým divným způsobem se vyhazovačské řeči donesly ke sluchu paní vedoucí. Zavolala si hlídače do komtoáru. Důsledně jej upozornila, že prodejně záleží na každé zákaznici a nemístné řeči ochranky nemíní tolerovat. Z Fanouše se stal hlídací regál a Bobřík mlčení je tak jeho stálou disciplinou.
Těsně před koncem večerní směny najednou zaslechl hlídač vzrušený rozhovor.
"Vážená slečno, vy mi musíte místo poukazu na péči, vydat zboží v patřičné hodnotě!“
"Ale to nelze, péče je péče a zboží je zboží,“vysvětluje prodavačka Jarinka.
"Podle obchodního zákoníku, paragrafu X,Y jsem v právu!“ ječí dáma. Dámy v prodejně zbystřily pozornost. Výstup graduje. Nakonec dáma vystřelila petardu. "Zavolejte mi vedoucí!“,,Ta je už od pěti hodin doma,“ upozorňuje zmatená prodavačka. "Tak mi zavolejte nadřízeného!“ stupňuje madam požadavek. Námitku, že pobývá v Praze dáma nebere na zřetel.
Drama vrcholí. "Buďto mi vyhovíte, nebo zůstanu v prodejně třeba do rána!“ Prodavačka s pláčem utíká do zadních místností.
Do děje vstupuje dosud chladný hlídací regál Fanouš. Praví. "Ještě pět minut budu v této místnosti poslouchat vaše hysterické představení. Jakmile skončí prodejní doba, chytím vás za krágl a vyhodím!“
"Pomóc, pomóc!“ ječí madam a nervózně vyťukává linku Státní policie. Do přístroje pak přerývaným hlasem líčí násilí, které pro ni chystá hlídač. Celou stížnost patřičně vygradovanou a přerývaně oznamovanou ovšem tlumočí omylem na číslo 155! Ještě nežli stačila přijet záchranka, madam z prodejny utekla. Za zákrok nebyl hlídač pochválen.Měl prý odejít v sedm a o další se nestarat!
Jindy přichází do prodejny dáma v letech, známá pod pseudonymem Červené nebezpečí. Za mlada to musela být krásná žena, pravá madam. Fanouš Hovorka ji označil za Carmen v důchodu. Dostaví se vždy s ruksakem, opatřena holemi. Vybere si pak jednu prodavačku a s tou obkrouží celou prodejnu.Co na tom,že prodavačka chybí a u jedné ze dvou pokladen se tvoří nekonečná fronta. Madam má služku. Kladem celé akce je ale útrata za pět tisícovek!
Mlčenlivému hlídači to došlo. Platí přece heslo Tomáše Bati – Náš zákazník, náš pán!
A tak to běží pořád dokola. Volné prodavačky krouží neustále kolem zákaznic. Do omrzení opakují: "Mohu vám být něčím prospěšná, mohu pro vás něco udělat?“ Tato starost o zákazníka se jistě týká všech malých obchůdků, zatímco ve supermarketech bloudíte odděleními sledováni akorát okem kamer. Prodavač s vysvětlivkami je skoro vzácností. O tom, že se takhle o zákazníky v malých prodejnách zajímají všude, přesvědčil se hlídač v knihkupectví. Za výkladem se mu zalíbil kalendář Naše houby. V prodejně mu bylo s úsměvem sděleno, že objekt jeho zájmu se nalézá v prvním poschodí. Nežli stačil kupující zareagovat, zmizela prodavačka s dusotem po schodech nahoru. Přiřítila se vítězoslavně s kalendářem. Slušnému kupujícímu nezbylo nic jiného, než jej zakoupit!
Nakonec se Fanoušovi dostalo poučení nad jiné názorné. Byl přeřazen na jeden měsíc do prodejny ve velkém nákupním středisku. A tam v šatně spatřil zajímavé desatero. Na samém konci celého sdělení byl jako poslední bod údaj. ZÁKAZNICE JE KRÁLOVNA!
Takto nabuzen, odchází poučený člověk ze šatny a cestou si nahlas zpívá: "Samá královna, samá královna!“