Hra o čtyřech dějstvích, hra, které se zúčastníme všichni ať už pasivně jako diváci či aktivně jako herci. Hra v režii přírody opakující se rok co rok, a přesto nás nikdy nezklame ani neomrzí a uchvacuje nás svojí krásou. Hra, kdy ticho v hledišti ruší jen koncert ptáčků zpěváčků a zurčení potůčků. Známe ji nazpaměť, a přece s nedočkavostí usedáme s každým novým rokem do hlediště v očekávání, čím nás potěší a okouzlí.
Jaro – někdy se opozdí a nám připadá, že zimní klouzání na cestách a ostré severní větry nikdy neskončí. O bublání vzniklých potůčků z tajícího sněhu na okrajích chodníků si můžeme nechat zdát a zimní kabáty snad nikdy neodložíme.
Jaro - naopak někdy si přivstane a překvapí nás barevnými květy a zelenými trávníky s ostrůvky bílých sedmikrásek. Nad vodou poletují nedočkaví racci a stromy se odívají do průsvitných zelenkavých závojů, až oči přecházejí. Nedá se odradit, i když do astronomického jara je daleko a ujímá se vlády.
Léto – a jeho nálady, horké slunce a brouzdání v dešti.
Horké...slunce pálí, vzduch se tetelí, pole voní, oči se klíží.
Deštivé...vrtkavé sluníčko se ukryje za temné mraky, krajina ztěžkne deštěm.
Rozevláté...vánek čechrá vlasy, láká k procházce po pláži.
Bouřlivé...obzor černá, hrom bije, blesky křižují nebe, řeky hučí.
Romantické...letní móda, letní lásky, večerní táboráky, letní poezie.
Květinové...sluneční paprsky rozvírají květy a my otvíráme srdce.
Léto - budiž pochváleno souzníme s přírodou.
Podzim - hýří barvami pozdního léta, dny se krátí, žně končí a začíná foukat ze strnišť. Čápi odlétají do teplých krajin a školákům pomaloučku končí prázdniny a připravují se na nový školní rok. Slunce koncem srpna ještě pálí, na rozdíl od září kdy příjemně hřeje. Na stromech dozrává ovoce a víno na vinohradech.
Podzim - doba zrání kdy země ještě vydává poslední plody, ale už maluje listy stromů do nádherných barev a příroda se pomalu chystá na zimní spánek. Není jen předzvěstí zimy, ale i krásným obdobím "babího léta". Přes den je ještě teplo, lidem je příjemně, neboť do podzimních plískanic a kalných rán je ještě daleko. Letní poutě nenápadně nahrazují posvícení, vinobraní či "svatováclavské slavnosti". Obdobím, kdy si lidé od pradávna chystali zásoby. Čím více zásob přibývalo a tím víc se zimní čas přibližoval.
Zima - drží žezlo vlády pevně v rukách, i když se někdy zdá, že venku kraluje spíše duben se svým aprílovým počasím, než leden, ale opak je pravdou. Bez ohledu na to zda mrzne a sněží či je obleva a prší, dny jsou ještě krátké, noci dlouhé a světla pomálu.
Zima - tma, mráz nebo naopak rozbředlý sníh a těžké šedivé nebe. Stereotyp, zmatek a shon, který přináší prosinec. Chaotické pobíhání, tlačenice a přeplněné obchody. Ale také vůně Vánoc. Vůně jehličí, vanilky a hřebíčku. Světla, která se odráží na vodní hladině řeky a koledy, které se rozléhají chrámovou lodí. Rozzářené dětské oči sledující nazdobený stromeček, na jehož špici svítí betlémská hvězda a jejich upřímná radost z dárků. Vánoční hudba a novoroční předsevzetí.
Rok se s rokem sešel, hra končí i začíná, příroda po zimním spánku rozkvétá. Kéž také my všichni rozkveteme se stromy a zahradami v nejkrásnějším divadle světa.
