Ortodoxní komunistický funkcionář Miroslav Štěpán byl v listopadu 1989 jedním z nejviditelnějších symbolů moci, kterou svrhla sametová revoluce. Jako tehdejší předseda pražského městského výboru KSČ se koncem 80. let podílel na represích proti demonstrantům, jako jeden z mála byl za to (jen formálně) potrestán. Štěpán, který ve věku nedožitých 69 let právě zemřel, po propuštění z vězení proti svému přesvědčení podnikal a marně se pokoušel znovu prosadit v politice v čele vlastní strany, která jej kvůli jeho fanatismu raději odvrhla.
Štěpán stanul v čele pražských komunistů v dubnu 1988, kdy se zároveň stal jedním ze členů Ústředního výboru KSČ. Patřil k zastáncům tvrdého přístupu k sílícím opozičním skupinám, což dával najevo i veřejně. „Republiku si rozvracet nedáme,“ křičel v říjnu 1988 při oficiálních oslavách 80. výročí vzniku Československa jako varování lidem, kteří se chystali na nepovolené demonstrace. Během nich tehdejší Veřejná bezpečnost zasáhla v Praze velmi brutálně.
Kde je spravedlnost, soude?
Bezprostředně po událostech na Národní třídě Štěpán obhajoval postup komunistického vedení. Na jeho slova o tom, že patnáctileté děti nebudou rozhodovat o odchodu vlády a prezidenta, ale dělníci na setkání v ČKD reagovali pískotem a slogan "Na Štěpána bez Štěpána" se stal jedním z nejznámějších hesel listopadové revoluce. Dříve nejmocnější muž hlavního města nakonec 25. listopadu 1989 rezignoval na stranické funkce. Pouhý měsíc poté se pak ocitl ve vazbě.
Miroslav Štěpán byl původně stíhán kvůli své roli při potlačení demonstrace 17. listopadu 1989 či příkazu vyvážet účastníky Palachova týdne z ledna 1989 daleko za Prahu. Přestože všechny indicie byly více než zřejmé, soudy jej nakonec potrestaly jen za zneužití pravomoci veřejného činitele kvůli pokynu k zásahu proti demonstrantům 28. října 1988. Původně mu soud v červenci 1990 vyměřil čtyři roky vězení, odvolací Městský soud v Praze ale trest snížil na dva a půl roku. Neodseděl si ano toto, z vězení byl bolševický papaláš podmínečně propuštěn v říjnu 1991.
Komunistické myšlenky Miroslav Štěpán nikdy neopustil, přestože jej "rodná strana" dvakrát vyloučila. Poprvé musel opustit řady KSČ 7. prosince 1989, v září 1992 se nicméně stal členem následovnické Komunistické strany Čech a Moravy. Vydržel v ní ovšem pouze necelý rok. Ve straně vedl konzervativní platformu "Za socialismus v KSČM", kvůli údajnému porušování stanov jej ale v březnu 1993 vyloučili, exkomunikaci potvrdil i sjezd KSČM v červnu 1993.
Z komunisty podnikatel
V polovině 90. let Štěpán založil a vedl politický subjekt, který působil pod názvy Komunistická strana Československa a Strana československých komunistů. S touto ultralevicovou stranou kandidoval do Parlamentu, ve sněmovních ani senátních volbách ale neuspěl. Ve straně Štěpán spolupracoval mimo jiné s bývalým agentem StB Ludvíkem Zifčákem, který sehrál mrtvého studenta na Národní třídě. Po roce 2000 se však spolu nepohodli. V poslední dekádě se pak Štěpán z veřejného života naštěstí stáhl.
Aktivní politice přitom věnoval rodák z Loun (narodil se 5. srpna 1945) celou předlistopadovou kariéru. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a získal titul kandidáta věd na VŠE. Kromě krátkého působení ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky (1968-1969) pracoval jen jako funkcionář. V KSČ byl od svých 20 let a na počátku normalizace začal zvolna stoupat vzhůru. Řadu let Štěpán například působil ve vedení Socialistického svazu mládeže, vedl i pražskou organizaci (1974-1977).
Od roku 1976 byl 13 let poslancem, nejprve České národní rady a od roku 1981 Federálního shromáždění, devět let také vedl Mezinárodní svaz studentstva (1977-1986). Vrchol Štěpánovy kariéry přišel po roce 1986, kdy se dostal do nejužšího vedení pražské městské organizace KSČ.
Neměl se vůbec špatně a vydělával stonásobně více, než proletariát, jenž vždycky s duší hodného strýčka oslovoval. Kontakty, které získal během let na špičce komunistické hierarchie, dokázal Miroslav Štěpán využít i po svém pádu. Coby kovaný komunista, který vždy podnikatele veřejně odsuzoval jako imperialisty, velmi intenzivně podnikal v ekonomickém poradenství a stále měl dobré styky v Rusku.