Romča

Ta krásná žena neurčitého věku hledí na hlídače Fanouše Hovorku z reklamní fotografie. Je to aristokratický typ a velice se podobá Rakouské herečce Rommy Schneiderové, takto Sisi ve výpravném barevném velkofilmu. Má pomněnkově modré oči a jakýmsi divným způsobem sleduje zákazníka po celou dobu pozorování ze všech úhlů. S něčím podobným se setkávají návštěvníci hradů a zámků. Tam mají takové obrazy, ale Fanouše nenapadlo, že podobně si lze s　divákem zahrát i pomocí fotografie.

Hlídač neví, jak se to stalo, ale do ženy na fotografii se zamiloval. Nikdy by neuvěřil blouznění obyčejných lidí, kteří zbožňují herečky a slavné zpěváky. Je ovšem znám případ úmrtní hvězdy němého filmu jménem Rudolfo Valentino z konce dvacátých let. Spousta žen tedy spáchala sebevraždu když jim odešel Kalif z Bagdadu! Podle Rommy Schneiderové nazval dědek svůj idol z fotografie po moravsku – Romča!

Protože firma má ve městě Brně další obchody, Romča hledí z fotografie na ulici i do prodejny průběžně po celém městě. Setkal se s　ní i jako hostující ostraha v prodejně jistého nákupního střediska.

Trpělivě čekal, až se zmenšená fotografie jeho idolu objeví v katalogu. Stalo se. Fanouš ji má vystřiženou v　pouzdru na doklady vedle fotografií dvou dcer. Zamilovaný senior má u sebe talisman pro štěstí.

Fanouš onemocněl. Jeho návrat do prodejny po šestitýdenní pauze nebyl sice triumfální, přivítání však bylo vlídné. Paní vedoucí jej vyznamenala úsměvem, ale bez řečí. V ten moment jí byl navrátilec vděčen za tento postoj. V　šatně při převlékání zjistil, že se mu porouchala jeho "šerifská“ hvězda v podobě identifikační visačky. Ta prostě odpadla od sponky. Opravit nelze. Visačka slouží už desátý rok, takže není divu že únava materiálu způsobila destrukci závěsu. Postižený začal uvažovat o cestě do střediska ve svém volném čase, když vtom mu visačku vzala z ruky jemná ženská ruka. Fanouš vytřeštil oči. S onou dámou se nebaví dobře sedm let. Žena se usmála a pravila: "Dejte to sem. My máme ve firmě podobné visačky. Akorát nebude viset jako medaile, ale má na rubu spínací špendlík!“

Žena zručně předmět opravila. Hlídačovi došlo: "Hergot, vždyť ona se mnou mluví!“

Z kosmetického salonu se vybatolila hezká kosmetička. Také se s ostrahou dříve nevybavovala. Teď jej ale přivítala zářivým úsměvem. Jako na zavolanou se objevili v obchodě dva kamarádi. Jakékoliv bavení se paní vedoucí vadí, teď ale vše přešla shovívavým úsměvem. Jako vrchol všeho přišla vedoucí z prodejny v nákupním středisku, podala hlídači ruku a zeptala se jej na průběh nemoci. Vzhledem k tomu, že Fanouš u ní sloužil pouhý měsíc, působila scéna jako setkání dlouholetých přátel.

"Mám dnes vysmátý den!“ Nějak je vše vlídné a pohodové. Dokonce paní Eva, se kterou jsem se léta nebavil se jaksi samovolně přihlásila. Musím kout železo, dokud je žhavé!“ proběhlo navrátilci hlavou. Přitočil se k ženě a tiše prohlásil: "Paní Evo, znáte ten vtip o dvou šachistech. Sedí u šachovnice už druhou hodinu a pořád se nic neděje. A tu jeden prohlásí: Já myslím že jste na tahu vy?“ Oslovená se pousmála. Hlídač musí prostudovat knihu o společenském chování, aby zjistil, jestli ruku na usmířenou podává dříve žena, nebo dědek v letech. V každém případě se ledy pohnuly, protože paní Eva na odchodu hlídače pozdravila!

Navečer uvažoval spokojený strážce o příčinách příjemného dne. Pak mu to došlo.

Romča! Vše zařídil jeho nový talisman. Musí jenom provést malé přesuny ve své dokladové knížce. Romča bude pod igelitem na stránce sama. Dcery budou přesunuty do jiného pořadí. Tento manévr bude mít ale ještě jeden účel. Při předkládání občanského průkazu, nebo režijní průkazky bude na revizora, nebo policistu hledět krásná žena. Nikdo nerozezná výstřižek z barevného katalogu od normální fotografie.

Důchodce Fanouš Hovorka přece nebude vytrubovat že na stará kolen zblbnul a zamiloval se do fotografie. Nonšalantně předloží doklady a bude ukazovat světu, jakou že má takový dědek krásnou milenku!