...Pokračování
A spali jsme a spali až do středečního poledne. Po gulášovce, zpestřené několika stroučky česneku a turistickým salámem, odjíždějí nováčci na svartisenský ledovec a mne vzali sebou jako průvodce. "Díky" pravil jsem "do třetice všeho pěkného" a stal jsem se horským vůdcem, po prve a naposledy.
"A slunce tam pálí ač není máj, chladno je v háji, třicet tu maj," parafrázuji neuměle hit Waldemara Matušky při cestě k ledovci z přístavu u na okraji Holandsfjordu v Holandu. Z Holandu nás přepravuje loďka, na palubě je asi dvacet turistů a nováčci Expedice se mnou v čele. Cesta v tom třicetistupňovém vedru je úmorná a už po dvou minutách vidíme dva ledovce poblíž sebe a doufáme, že do našeho příjezdu neroztají a pořádně nás ochladí. Skutečně se podařilo. Za 15 minut jsme na místě a před námi je v neurčité vzdálenosti vytoužený ledovec. Naše tipy, jak dlouhá bude chůze k němu po prašné a rovné cestě podél jezera, kolísají mezi 15 až 30 minutami. Zdání klame. Trvala nám víc než hodinu. A hurá vzhůru k ledovci.
Já se vymluvil, že jsem byl na něm už dvakrát a že si budu točit detaily. A také jo.Tu včelku, tu lísteček, ovečky, kravičky, ptáčky, mravence, rybky. No a jak se mně to hodilo, když jsem stříhal film z této Expedice!
Cesta ke splazu je poměrně méně náročná, na ledovec však pouhých pár hodin nestačí. Navíc bez průvodce se na něj nesmí vstoupit. Za tři hodiny jsou nováčci zpět a oči se jim lesknou nadšením. Šáhli si na ledovec, vlastně jeho splaz a nesou si jej pěkně zabalen v jedničkách a nulách na fleškách a pásce videokamery.
Těch zhruba 100 km zpátky do kempu probíhá plynule a vesměs se klábosí o tom, že ledovec Svartisen je součástí národního parku Saltfjellet a je druhý největší v Norsku se svojí rozlohou 369 km2.
Trochu spočineme a aby toho nebylo málo, ve 23:35 jsme připraveni jako jeden muž a jedna žena vyjet na lov tresek do světoznámého Saltstraumenu, který se točí nějakých dvacet kilometrů od kempu.Dvě poznámky: na ryby jedeme ze zcela nezištných důvodů a spíše z hecu,protože jak poznamenal šéf s prutem v ruce: "Tady může lovit každý blbec". Pokud se rybařiny týče,rozhodně všichni do této skupiny patříme. Poznámka druhá: saltstraumenské víry jsou údajně největší mořské víry na světě. Stopadesát metrů širokou úžinou proudí voda při přílivu z moře do obrovského Skjerstadfjordu rychlostí 40 km/hod. a vytváří vír o průměru až 10 m a hloubce 5 m.Při odlivu pak voda teče zase zpět (to by vás nenapadlo). Tonda nám našel na internetu kdy bude příliv. Při něm se totiž ve vírech a proudu tohoto zúženého místa motá tolik tresek, že se nestačí vyhnout nahozeným vnadidlům /umělá rybka nebo více rybek s jedním nebo více háčky/, stačí pořádně prutem cuknout a treska nebo dvě jsou na jednom nebo dvou háčcích a s trochou šikovnosti při tahání ke břehu jsou vaše. Žádná pytlačka, lov v moři není třeba platit. Lov se vydařil a byla z něj večeře, pardon, snídaně pro devět osob a tři racky, kteří posedávali a chechtali se na střeše hlavní budovy kempu. Museli jsme si přivstat, někteří vstávali už kolem jedenáctí.
Je čtvrtek 7. 7., den příletu Honzy do Bodo a s tím spojený slavnostní ceremoniál jeho zařazení do Expedice. Je občanem Norského království i když zůstal Valachem tělem i duší a tedy i poddaným krále Valašského království Bolka I, řečeného na furt. Věk mezi výdělkem a důchodem, tělo přiměřeně zdevastované bez zjevných známek častého zneužívání, břicho mírně zvětšené, připomínající známý český pivní mozol, pohledu přímého, úsměv zdůrazňuje perfektní ozubení /údajně kolem statisíce norských korun/, vlasy prořídlé a neodbarvené, mluva častá s použitím mnoha peprných slov. Hýří vtipem, který jeden za druhým sype jakoby z rukávu. Je členem klubu Harley Davidson. Jedná se o klub dárců orgasmu vzhledem k neustálému natřásání na beztak už nepohodlném sedadle tohoto motocyklu. Honza nepije, nekouří, ale rád futruje zejména hlávkový salát jakéhokoliv původu a vzrůstu.
Oficiální přivítání proběhlo v kempu za zpěvu naší hymny a doprovodu Vojtových houslí. Že jste naši hymnu neslyšeli. Maličkost. Zde je její text:
"Máme šmrnc, máme styl, máme srdce zlatá,
jsme do slunce, do větru, do deště i do bláta,
na sever když vyjedem oči se nám rozzáří,
do Norska vjíždíme vždy s úsměvem na tváři."
Andrejka nabídla sůl a vařený brambor (chleba došel), na krájecím prkénku se cudně krčila i štamprlka pravé valašské slivovice. Expedičního protokolu neznaje, šáhl Honza prvně po slivovici, hned se však zarazil, když postřehl Andrejčino zdvižené obočí. Prcek skončil tam kam patřil. Mezi oksroNisty Honza zapadl jako řiť na fošnu kadibudky a druhý den učinil na lodi při plavbě po fjordu, kterou pro nás zorganizoval Tonda prohlášení, že rád přijme úřad honorovaného konzula Valašského království v Norsku. Odpovídáme, že potěšení je na naší straně a Bolkovi I, zvanému na furt jej vřele doporučíme, což se později skutečně stalo.
Projížďka lodí po fjordu neměla chybu a v podvečer jsme byli opět v kempu, pojedli, popovídali a stihli ještě z vyhlídky u kempu pořídit půlnoční snímek mostu, který překlenuje fjord. Bude se vám líbit.
Pokračování příště...