Klobouky z Nového Jičína byly odedávna symbolem elegance. Svého času je nosili Tomáš Garrigue Masaryk, František Ferdinand d’Este či Jan Neruda. Tak vyhlášená byla značka, kterou v roce 1865 zavedl severomoravský podnikatel Johann Hückel a z níž později vznikl Tonak. Od narození Hückela nyní uplynou rovná dvě staletí.
Díky jeho šikovnosti se Nový Jičín změnil v centrum evropské kloboučnické výroby a na začátku 20. století se tu šily téměř všechny druhy pokrývek hlavy: plstěné, hedvábné a slaměné klobouky, kukly i různé druhy čepic. A specialitou výrobního programu se staly černé židovské klobouky, které došly velké obliby.
Sága rodu klobouků
Samotná historie výroby klobouků v českých zemích je však mnohem starší. Již ve 13. století se kloboučníci sdružovali do spolků a později začali zakládat cechy. Velký rozmach tohoto odvětví nastal v 19. století s nástupem tovární výroby. A té využil i Hückel a roku 1865 založil v Novém Jičíně první strojní továrnu na výrobu klobouků v habsburské monarchii.
Jeho rodina pocházela z německého Würtzburgu, otec Augustin i strýc Johann Nepomuk se narodili již na Moravě. Oba se vyučili kloboučnickému řemeslu a koncem 18. století si začali hledat práci.
Johann Nepomuk se usadil v Novém Jičíně. Roku 1799 získal od kloboučnického cechu mistrovské právo a později si u Horní brány otevřel vlastní dílnu. O jeho klobouky byl zájem, a když se z ciziny vrátil bratr Augustin, začal je vyrábět taky. Od roku 1811 tedy pracovali v Novém Jičíně oba, každý s vlastní dílnou.
A Augustinův syn Johann Hückel, který od roku 1835 vedl dílnu svého strýce, po otcově smrti roku 1848 obě sloučil. Položil tak základ firmy, která se brzy stala známou v celém Rakousku-Uhersku.
Téměř tisíc lidí tu denně vyrobilo až 1800 klobouků. Firma měla v roce 1867 již tolik zakázek, že bylo nutné vybudovat novou tovární budovu. Novojičínská manufaktura se zařadila mezi největší firmy v kraji.
Hückel měl tři syny, ty poslal do světa, aby získali nejlepší znalosti z oboru, a v roce 1868 jim předal vedení továrny, která pokračovala ve výrobě klobouků i po Hückelově smrti 14. ledna 1880.
S titulem císařského a královského obchodního dodavatele měla v roce 1910 již 2000 zaměstnanců a vyráběla 5000 klobouků denně. Do první světové války se stala největší svého druhu v Rakousku-Uhersku a exportovala do desítek zemí světa. Její výrobky uspěly na světových výstavách ve Vídni, Paříži, Filadelfii či Petrohradě.
Návrat na výsluní
Vrcholné období firmy nastalo v letech 1927-1937, kdy ji vedli již vnuci Johanna Hückela. Po druhé světové válce však byl Hückelům pro jejich německý původ zabaven veškerý majetek a členové rodiny byli v roce 1945 odsunuti z republiky. Ve výrobě klobouků ještě pokračovali v Horním Bavorsku, roku 1975 však s podnikáním definitivně skončili.
Továrnu v Novém Jičíně po roce 1945 znárodnili, přejmenovali na Tonak (Továrna na klobouky) a spolu s rodinnými vilami předchozích majitelů přešla do vlastnictví státu. Výroba byla modernizována a vývoz se zaměřil na země východního bloku.
Po změně režimu se firma dostala do potíží. Roku 1996 se majoritním vlastníkem Tonaku staly fondy spravované Spořitelní investiční společností a v roce 2001 se Tonak spojil se strakonickou společností Fezko, která nyní vlastní přes 90 procent akcií.
Klobouky z Nového Jičína se však dnes opět vyvážejí do celého světa, jsou známé v Německu, ve Spojených státech, Velké Británii, Austrálii či Japonsku.
A v Novém Jičíně otevřeli v roce 2000 expozici klobouků a pokrývek hlavy pod názvem Nechte na hlavě, představující na 600 klobouků, čepic, čepců, přileb a dalších pokrývek hlavy, které se nosily od počátku 19. století až do dnešní doby.