Vyznání po letech

Teď, lásky prosta
necítím pouta,
jen tiché brnkání
na duši zmatenou,
když vánek jarní
mužnou rukou
smutek zahání
z mých citlivých míst.

Tak jako tenkrát
cítím mrazení,
když náhodou tě
potkám tam,
kde spolu jsme stáli,
na rohu ulice
polibkem spojeni
na malou chvíli,
která zůstala věčností,
co nejde vygumovat
z mého srdce.