Uznávaná americká herečka Shirley MacLaineová prorazila díky svému temperamentu, vtipu i inteligenci. Před kamerou vytvořila přes šest desítek rolí, v nichž uplatnila i své značné pohybové nadání. Její výkon ve výtečném filmu Cena za něžnost byl v roce 1984 oceněn Oscarem. MacLaineová zaujala i cestopisy či semináři o spiritismu. Díky nim dokázala herečka i v 80 letech, které oslaví ve čtvrtek, zůstat duchem mladá.
Prosadila se zejména v rolích nepříliš atraktivních, trochu vulgárních, často naivních, ale téměř vždy dobrosrdečných žen, které se snaží být na mužích nezávislé, avšak vytrvale hledají hlubší citové pouto. MacLaineovou režírovali takoví velikáni stříbrného plátna jako Billy Wilder, od něhož se prý naučila víc než od kohokoli jiného, nebo Vittorio De Sica a Alfred Hitchcock. Svého času si zahrála s Jackem Lemmonem či Audrey Hepburnovou.
Před kameru se MacLaineová poprvé postavila v Hitchcockově černé komedii z roku 1955 Potíže s Harrym. O tři roky později si vysloužila první nominaci na Oscara za tragikomickou roli prostitutky v adaptaci románu Jamese Jonese Někteří přišli v chvatu. Poté už přišly její slavné party ve Wilderových komediích: Byt (1960) a Sladká Irma (1963). Pohybové a pěvecké schopnosti uplatnila ve filmové verzi muzikálu Sladká Charity (1968) v režii Boba Fosseho.
MacLaineová si v polovině 60. let od filmu odskočila do politiky – jako členka Demokratické strany se angažovala v předvolební kampani Roberta Kennedyho a v roce 1972 podporovala Nixonova protivníka George McGoverna. Když se po několikaleté odmlce, vyplněné mimo jiné příležitostným vystupováním v klubech v Las Vegas s Frankem Sinatrou, Deanem Martinem a Sammym Davisem, vrátila před kameru, rázem si sjednala respekt jako charakterní herečka.
Cena za něžnost
Na pomyslný herecký Olymp vystoupila v pětioscarovém melodramatu Jamese Brookse Cena za něžnost z roku 1983. Za svoji kreaci v příběhu lehce excentrické stárnoucí Aurory a jejího proměnlivého vztahu k tvrdohlavé dceři a k výstřednímu sousedovi v podání Jacka Nicholsona získala mimo jiné Oscara. „Aurora Greenwayová je moje nejoblíbenější postava,“ řekla MacLaineová. Film se v roce 1996 dočkal pokračování s názvem Večernice.
Neméně zdařile se zhostila titulní úlohy despotické učitelky klavíru ruského původu, za jejíž ztvárnění v nostalgickém dramatu Madame Sousatzka získala v roce 1988 Zlatý glóbus a Velkou zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách. V posledních letech se MacLaineová s grácií sobě vlastní převtělila i do rolí babiček – ztvárnila je například ve filmech Zná ji jako svý boty či Co je šeptem... (oba 2005). Herečka stále aktivně pracuje, svůj poslední film dotočila loni.
Muži na kolenou
MacLaineová se narodila 24. dubna 1934 v americkém Richmondu ve Virginii. Od tří let se věnovala baletu, což v rodině učitelky herectví a hudebníka a učitele nebylo nic zvláštního. V dětství ji obsazovali do samých chlapeckých rolí, protože byla nejvyšší ve třídě – pihovatý rusovlasý čertík sršící energií. Po maturitě Shirley odešla v roce 1952 do New Yorku, kde vystupovala jako sboristka v broadwayských revuích. Zde se také dostala do hledáčku Hollywoodu.
V letech 1954 až 1982 byla MacLaineová provdána za obchodníka Steva Parkera, s nímž má dceru Sachi, která se též věnuje herectví. Milostné románky prožila se zpěvákem Frankem Sinatrou či hereckými kolegy Robertem Mitchumem, Yvesem Montandem a Marcellem Mastroiannim. Herečka má také slavného bratra, kterým není nikdo jiný než herec, režisér a scenárista Warren Beatty (77). Její švagrová je rovněž z branže – známá herečka Annette Beningová.
MacLaineová procestovala celý svět. Z návštěvy Číny například natočila dokumentární film Druhá polovina nebe: Vzpomínky na Čínu. Zkušenosti a zážitky z cest vylíčila v několika knihách. V roce 1970 vyšly i její paměti s názvem Nespadni z hory. MacLaineová je i známou vyznavačkou orientálních náboženství a filozofií, jasnovidkou a odbornicí na okultní vědy a převtělování. Koncem 80. let vedla víkendové duchovní semináře hnutí New Age.
Kromě Oscara získala i šest Zlatých glóbů (za komediální i dramatické role), Zlatého medvěda za celoživotní dílo na MFF v Berlíně (1999) a další ocenění. V roce 1962 byla hostem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.