Pro vojenského posunovače Fanouše Rendla byla ta zpráva bleskem z čistého nebe. Už skoro půl roku lezl mezi vozy, svěšoval a chytal vozy na zarážky. Dále bude sloužit jako výpravčí – voják na osobním nádraží. Vojenští páni totiž zjistili, že posunovač je v civilu výpravčím a dosud má platné zkoušky z předpisů. U železničního vojska se ocitnul po reorganizaci v roce 1963 a osud jej vyreklamoval z tepla divizní ústředny spojovacího praporu.
Mezi posunovači si zvyknul. Dokonce si našel kamaráda. Slovák od Čadce Jura Kremeň byl v podstatě kamarád nerozlučný. Tento o generaci starší chalan bojoval na východní frontě pod generálem Čatlošem. Sdílel zákopy s Rumuny a používal četná rčení bojových druhů. Často říkával: "Mamaliga moloko, Rumunia daleko!“ Jindy oznamoval: "Antonescu dal prikaz, vši Rumuni na Kavkaz!“Při odchodu kamaráda na ,,lepší“, odhalil tajemství obliby Fanouše mezi Slovenskou komunitou. Pravil: "Ferko, ty sa nám lůbíš. Ty máš také vlasy, aké mal náš prezident Tiso!“Narážel na pěstovaný kanadský trávník kamaráda.
Jakmile nastoupil Fanouš do dopravní kanceláře, nastala doba nejkrásnější dovolené. Sloužil ve vojenské uniformě s červenou čepicí na hlavě. To byla jediná závada. Jinak byl na vojně zcela nezávislý. V prostřední Suché bydlel sám ve zvláštní místnosti. Byl sám sobě velitelem, sám si podepisoval vycházkovou knížku. Třikrát za den absolvoval filmová představení ve třech různých městech. Stravoval se zásadně v restauracích druhé cenové slupiny a restaurace Lučina v Havířově byla jeho vlajkovou lodí. Mohl si to dovolit. Bral totiž jako voják plat civilního výpravčího vlaků!
V mateřské základně v Prostřední Suché tvořil tento voják na baterky jakýsi štáb. Odloučené jednotce velel desátník Buzek, hoch odněkud z Jižních Čech. Staršinou byl svobodník Matys, východňár. No a třetího do mariáše doplňoval nevojácký desátník Rendl. Ten se ale do velení nepletl a jako volný pěšec se potuloval po nádraží a městy Havířov, Český Těšín a Ostrava. Mužstvo tvořili hoši z Východního Slovenska. Při dodržování zásady- nevměšovat se do jejich vnitřních záležitostí, nesahat jim na Jánošíka a přistoupit na zeměpisný údaj že Třinec je malé mestečko při Čadci, přežíval Fanouš bez úrazu a v pohodě. Našel mezi komunitou i přítele. Hoch z vesnice Sol se od něj nehnul a říkával: "Až sa vrátím domou, buděm pán někto! Buděm výpravcom!“ Na to Fanouš odpovídal: "Já som výpravcom a som u nás hovno v tráve!“ Nakonec si nezávislý a hostující desátník získal i celou východňárskou komunitu svým kreslířským talentem. Posbíral od všech vojáků fotky na nalamoval tablo! Hochy usadil do projíždějícího vlaku a sám se posadil do kbelíku s barvami. Každý voják si pak odvážel domů barevnou fotografii "umělcova“ díla.
Zvláštní kapitolu byly fingované opušťáky. Desátník si sám udělil opušťák, vyměnil šichtu a hurá domů. Náměstek Bartecký rád zapůjčil průkazku na volné jízdy. Fanouš tak vytvořil zápis do Guinessovy Knihy rekordů osmnácti černými opušťáky za půl roku! Narazil pouze jednou v Ostravě. Nepozdravil totiž esenbáka! Nevěděl ani, že se to patří.
Na konec vojančiny byl Fanouš dokonce přinucen asi čtrnáct dnů velet! Desátník Buzek byl odvolán pro nečinnost a superarbitrován pro blbost.
U jednotky vše probíhalo jaksi samospádem a velel v podstatě svobodník Matys.
Zvláštní kapitolou byla služba. Hned za dopravní kanceláří byla nádražní restaurace. Do dopravní kanceláře vedl zvláštní vchod. Kolem desáté vplul do kanceláře číšník s jídelním lístkem. Bylo možno si objednat oběd. Přesně ve dvanáct přišel číšník přímo do dopravní kanceláře. To se pak v dopravním stole vysunula patřičná deska. Stolování jak v restauraci. Při této vzpomínce se vždy na jazyku pamětníka ohlásí příjemná chuť skopového na česneku!
Je jedno se ale šťastlivci nepodařilo. Po celou dobu služby se kopal pod stolem s krásnou dívkou, vlakovou operátorkou. Vrhal na ni zamilované pohledy, ale jako by hrách na stěnu házel. Při odchodu do civilu jí napsal dokonce milostný dopis. Marně. Později mu bylo oznámeno, že milovala kolegu, o dvacet let staršího ženáče, se kterým při výkonu službě libě žertovala. Pokračování pak vždy následovalo v nemanželské posteli. Má ty svatá prostoto!
Když tak současný důchodce uvažuje, napadá jej kacířská myšlenka. Zažil v životě hodně krásných dovolených. Projel vlakem skoro celou Evropu a koupal se ve všech dostupných mořích. Té v podstatě vojenské půlroční dovolené se ale nic nevyrovná. Ne, že by později nebyl spokojen. Všechno ale přebíjí jediný neotřesitelný argument. K tomu všemu hezkému byl přece mladý!
| Jaká byla vaše nejlepší dovolená? Kde jste ji prožívali a čím byla výjimečná? Jezdíte raději do zahraničí, či po vlastech českých? Využíváte služeb cestovních kanceláří, anebo si plánujete dovolenou sami? Využíváte v důchodovém věku možnosti ubytování v průběhu týdne, kdy bývají penziony a hotely levnější? Napište příspěvek na téma "Moje nejlepší dovolená". Autor nejzajímavějšího článku získá slevový voucher na zájezd od CK Galileo v hodnotě 5000 Kč! |
