Osud hudebnímu skladateli Petru Hapkovi dlouhá léta nastavoval přívětivou tvář. Úspěšný autor filmových melodií i populárních hitů byl známým "lvem salonů" a ještě před pár lety se nechal vidět s partnerkou mladší o víc než dvě generace. Loni v březnu ale přišla zdánlivě banální operace kyčelního kloubu a u Hapky, který se 13. května dožívá sedmdesátky, se projevila závažná Alzheimerova choroba. Dnes žije skladatel doma v Okoři, kde se o něj stará rodina.
Ženatý byl pan Hapka dvakrát, žen ale jeho životem prošlo mnohem víc. Pěti partnerkám se narodilo celkem sedm Hapkových dětí: nejmladšímu synovi Kašparovi bude letos 13 let, nejstarší dcera Markéta je o skoro čtvrtstoletí starší. S každým ze svých, jak sám říkal "oficiálních dětí", ale i jejich matkami, vždycky udržoval dobré vztahy. A tak dnes, když se kvůli nemoci musí spoléhat na pomoc okolí, může Hapka počítat nejen s dětmi, ale třeba i svou bývalou ženou Olgou Michálkovou.
„Kdykoli přijedu na Okoř, setkám se s někým z Petrova blízkého i širšího okolí,“ řekl nedávno Hapkův dlouholetý spolupracovník, textař Michal Horáček. Podle jeho slov je také potřeba "být vděčný za každou světlou chvíli", zejména teď, kdy je Hapka už jen stínem někdejšího bonvivána. Kromě žen skladatel miloval i jízdu na harleyi nebo v silných autech. „Nejvíc se cítím motorkářem, pak střelcem a potom skladatelem,“ uvedl umělec v jednom rozhovoru.
Skvělá bilance skvělého umělce
Skladatelem je ovšem Petr Hapka nadmíru úspěšným a uznávaným. Na kontě měl nejen populární hity, z nichž některé sám nazpíval, ale také hudbu k řadě filmů. V téhle oblasti umění patřil mezi nejplodnější a nejvýraznější české skladatele – jméno Petr Hapka je v titulcích více než 80 celovečerních filmů, seriálů nebo dokumentů. Svými melodiemi doprovodil Hapka například snímky Tisícročná včela, Páni kluci, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Deváté srdce, Lea nebo Kráva.
Spolupráce s Hapkou, který se budil dlouho po poledni a vydržel pracovat dlouho do noci, ale nebyla nikdy jednoduchá. Jak vzpomínala řada lidí, kteří s ním při skládání hudby přišli do styku, skladatel jen málokdy dodržoval domluvené termíny. „Znám lidi, hlavně od filmu, kteří přísahali, že s ním už nikdy spolupracovat nebudou. A přesto vesměs znovu spolupracovali,“ řekl už zmíněný Michal Horáček, který se dal s Hapkou dohromady v polovině 80. let.
„Jednoho krásného dne se otevřely dveře a za nimi stál takový mladíček skromný,“ líčil první setkání pan Hapka, v té době již uznávaný skladatel. Začali deskou Hany Hegerové Potměšilý host (1987), následovalo album V penziónu Svět (1988). A na obou Hapka také zpíval. „Mužský part byl původně určený pro pana Suchého, ale on měl tenkrát zrovna zase nějaký zákaz a my už jsme desku potřebovali dodělat. Tak tam vlastně zůstal můj demonstrační snímek,“ popsal okolnosti vzniku hitu Levandulová.
Pro jednu z nejlepších českých šansoniérek ale Petr Hapka skládal už od 60. let, kdy Hana Hegerová nazpívala jeho Obraz Doriana Graye s textem Petra Rady. Právě v té době se někdejší student pražské konzervatoře, který jiné studoval herectví u Oldřicha Nového, začal budovat jméno. Působil jako pianista v divadlech, pro která také skládal scénickou hudbu. V roce 1967, tedy ve 23 letech, se Petr Hapka stal dirigentem v Divadle za Branou režiséra Otomora Krejči, kde také hrál.
Holky mají rády muzikanty
Už v 60. letech se objevil v několika epizodních rolích před kamerou a filmu se začal věnovat naplno s nástupem normalizace, ovšem jako skladatel. Sám Hapka si nejvíc cenil spolupráci se dvěma Juraji, Jakubiskem a Herzem. „Jejich filmy se nedají brát jako kšeft, protože jsou geniální,“ sdělil jednou skladatel, který neskrýval, že svou práci dělal pro peníze. Odmítal však dělit muziku na vysokou a nízkou. „Hudba je jen jedna. Někdo ji dělá lépe, někdo hůř, to je všechno,“ prohlašoval.
Na svět přišel Hapka v rodině operetní zpěvačky a malíře, mezi jeho příbuzné patřil i skladatel Franz Lehár. Hrát na klavír se i díky vrozeným vlohám naučil ve třech letech a ve čtyřech složil první písničky. „Když mi bylo asi třináct roků, tak jsem zjistil, že zaujmu holky daleko víc tím, že zahraju ve třídě na pianino, než kluci, co venku hráli fotbal,“ popsal s nadsázkou okamžik, kdy se rozhodl pro hudební dráhu, již završil projekt Kudykam (2009) a hudba pro pohádku Dešťová víla (2010).
