"Vláďo, kde se tu bereš?“ Fanouš Pokluda má před sebou světoběžníka. "Ale přijel jsem na ten náš sraz spolužáků ze základky naschvál z Novýho Zélandu!“ Světoběžník se chvíli tváří vážně, popásá se na vytřeštěném výraze tazatele a pak se rozchechtá na celé kolo. Pak se Fanouš dovídá celou smutnou pravdu. Vláďa Kornel přiletěl opravdu z Nového Zélandu, ale šupem! Letenku mu zaplatila jeho poslední přítelkyně. Vrátil se do rodné vísky sám a sedmdesátiletý.
Ubytoval se za přispění státu v soukromé ubytovně. Obývá místnost se vším potřebným. Zařadil se mezi četné obyvatele vísky spojených stejným osudem. Mají tam teplo, světlo a v novém zařízení tráví své dny za celkem slušnou cenu. "Zvu tě na kávu!“ Pak se kamarádi ocitají ve Vláďově pokoji opatřeném zcela novým nábytkem.
"Tak tohle je Bogota, támhle Santo Domingo a ta velká fotka je naše výletní loď. Bohužel Noční Londýn je pouze puzzle. Ještě červené vínko a pak už domů. Host odchází. Vláďa uléhá na pohodlnou postel. Konečně se vrátil domů! Ale co, vždyť i jeden populární zpěvák, který obkroužil v Americe skoro všechny krajany si přijel domů nechat opravit zuby!
Až do příchodu důchodového věku byl Vláďa Kornel v obci neznámou osobou. Mohl se zařadit mezi místní veličiny jako byl pilot 311 bombardovací perutě RAF, opat kláštera nebo bývalý partyzán, který ovšem bojoval zcela utajen doma, zato však celý život pobíral partyzánský důchod.
Již jako hoch Vláďa prohlásil: "Tyhle ručičky nikdy dělat nebudou!“ Proslýchá se, že život trávil na výletních parnících jako hudebník. I když není známo, že by měl alespoň maturitu a posléze nějaké hudební vzdělání, stal se z něj barový muzikant v bílém saku a černých kalhotách.
Jako šedesátník se usadil v Brně. Sedm let pak se svou čtyřčlennou kapelou hrával v rodné obci na každém sportovním plese. Říkával vždy: "Udělám vám cenu,“ což splnil. Jeho kapela byla opravdu dobrá, akorát po půlnoci už úroveň pokulhávala. Jako zlatý hřeb pak Vláďa chodil po sále se saxofonem a občas vlezl i na stůl! Pro hlavního pořadatele ale nikdy nezapomněl vyhlásit osobní sólo a na klarinet mu zahrál skladbu Cizinec na pobřeží. Kapelník se ale projevoval jednou zvláštností. Tento v podstatě drobný člověk, nijak nevýrazný, měl při sobě vždy krásnou ženu, minimálně o generaci mladší!
Mýlil by se každý, kdo by očekával stejnou ženu na příštím plese. Malý bílý bonviván s černými kalhotami vzbuzoval závist vrstevníků, opatřených maminami přiměřeného věku. Prostě to nějakým způsobem uměl a grifem sňatkového podvodníka ovládal psychiku žen. Že hýřil vtipem, ovládal řeči a vyznal se, to k tomuto druhu lidí neodmyslitelně patří.
Fanouš se stal pravidelným návštěvníkem Vláďova bungalovu. Obnovili staré přátelství.
Pořád bylo o čem povídat. Host měl často před sebou alba s fotografiemi cizokrajným míst a z barevných fotografií se usmíval muzikant se saxofonem. Dával k lepšímu známosti s četnými muzikanty a povídal třeba, že známý hudebník Láďa Koranda je opilec a pěkný podrazák.
Na jedné návštěvě světoběžník pravil: "Chtělo by to ženskou!“
"Co blbneš, jsme oba sedmdesátníci. Vždyť musíme být pro srandu i šedesátkám. Babička Boženy Němcové umřela v osmapadesáti. To by byl "žabec“ pro nás!“ohradil se Fanouš.
Jednoho krásného dne jde Fanouš na nádraží a co vidí. Světoběžník Vláďa se vede za ruce s hezkou ženou, tak pětačtyřicetiletou. Žena na něm může oči nechat. "Asi to fluidum mezi nimi přeskočilo. Holt láska kvete v každém věku!“ Zdraví se s oběma a jen těžce zakrývá závist. Ten dědek se chová jako zamlada.
To nedělní odpoledne jako by vymaloval. Po rozsáhlé návsi jdou dva lidé, zavěšeni do sebe. Sem tam padne i letmý polibek. Je jaro a vše kolem pučí. U těch dvou je patrný značný věkový rozdíl. Vláďa Kornel a jeho Marcelka poctivě obkrouží celou náves i další ulice. Pak potkávají Fanouše.
Nastává tento dialog: "Tak jste se vydali na procházku za tak krásného počasí, to chválím,“ konstatuje Fanouš. A párek jej úplně dorazil. Vláďa prohlásil“ "To taky, ale hlavně se bavíme pohledem, jak se v oknech místních drben pohybují záclony!“
| Co děláte nyní ve svém seniorském věku jako "za mlada"? K čemu jste se vrátili, anebo co jste nemohli dělat v mládí a dostali jste se k tomu až nyní? Napište jakýkoli svůj příběh či příběh ze svého okolí na téma „jako za mlada.“ Nejlepší příspěvek opět oceníme malým dárkem. |
