Někdejší komunistický vůdce Wojciech Jaruzelski patřil k nejkontroverznějším osobnostem moderních polských dějin. Kvůli vyhlášení výjimečného stavu počátkem 80. let jej mnozí považují za zrádce. Sám Jaruzelski ve svých vzpomínkách tento krok obhajoval jako volbu "menšího zla" v situaci, kdy zemi hrozila sovětská invaze. Za násilnosti provázející mimořádný stav se však veřejně omluvil. Poslední polský komunistický prezident Jaruzelski dnes zemřel ve věku 90 let.
Jakožto nejvyšší představitel komunistického Polska neměl Jaruzelski ideální třídní původ. Byl potomkem sice nepříliš významného, nicméně šlechtického rodu. Jaruzelského otec se navíc v roce 1920 zapojil do bojů proti ruským bolševikům.
Po obsazení Polska na počátku druhé světové války odešla rodina Jaruzelských do Litvy. Tam však byla zadržena sovětskými úřady a deportována hluboko do ruského vnitrozemí. Zatímco jeho otec na Sibiři bídně zemřel, on sám si z vyhnanství odnesl "pouze" poškozený zrak.
Politická kariéra
Do rodné země se Jaruzelski vrátil v řadách polských jednotek bojujících po boku Rudé armády. Po vstupu do komunistické strany v roce 1947 jej čekal strmý kariérní vzestup v armádě i na mocenském žebříčku Polské sjednocené dělnické strany (PSDS).
Na jaře 1968 byl Jaruzelski jmenován ministrem obrany. Jen několik měsíců poté se polská armáda podílela na invazi Československa. O mnoho let později se Jaruzelski za účast na této akci omluvil a označil ji za "politicky hloupý akt".
Z pozice ministra obrany nesl spoluzodpovědnost také za krvavé potlačení protestů, které v Polsku propukly na konci roku 1970. Při střetech s policií a armádou tehdy zemřely čtyři desítky lidí, za což se měl Jaruzelski po pádu komunismu zodpovídat před soudem. Řízení proti němu však bylo zastaveno kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
V létě 1980 zachvátila Polsko nová vlna stávek, vyvolaná poklesem životní úrovně. Zaskočení představitelé režimu si netroufli zopakovat deset let starý scénář, a místo ozbrojené konfrontace dali přednost jednání. Výsledkem bylo částečné narušení mocenského monopolu PSDS, která přistoupila na požadavek umožnit vznik nezávislé odborové organizace Solidarita.
Rok 1981 se proto v Polsku nesl ve znamení naděje na uvolnění politických poměrů. Pro Jaruzelského byl především rokem dalšího vzestupu. V únoru byl jmenován předsedou vlády a v říjnu zasedl v samotném čele PSDS. Jeho postavení bylo o to silnější, že i nadále zůstával ministrem obrany.
Výjimečný stav
V noci z 12. na 13. prosince 1981 nechal vyhlásit v zemi výjimečný stav. Moci se ujala jím vedená Vojenská rada národní záchrany, která během následujícího roku a půl zatlačila opozici do podzemí. O život při tom přišlo 56 lidí a tisíce Poláků byly vyhozeny z práce.
Vyhlášení výjimečného stavu Jaruzelski obhajoval až do konce života. Podle něj představovalo menší zlo nastolit pořádek vlastními silami, než riskovat ruskou intervenci. Za násilnosti provázející vyhlášení výjimečného stavu se nicméně několikrát omluvil a ve své autobiografii nazvané O 30 let starší v této souvislosti poznamenal, že "i menší zlo zůstává zlem".
Nakolik byl skutečně veden snahou uchránit Polsko od "bratrské pomoci" je otázkou. V roce 2009 totiž polský Institut národní paměti zveřejnil zápis z údajného telefonátu mezi Jaruzelským a velitelem vojsk Varšavské smlouvy Viktorem Kulikovem. Z dokumentu vyplývá, že počátkem prosince 1981 polský politik sám Moskvu o vojenský zásah žádal. Jaruzelski ale dokument označil za podvrh.
V listopadu 1985 se stal předsedou Státní rady, tedy nejvyšším ústavním činitelem Polské lidové republiky. Nedlouho poté se však komunistický režim začal hroutit. V roce 1988 vypukla další ze série hospodářských a sociálních krizí, jež přiměla představitele režimu k dialogu s opozicí. Výsledkem jednání u kulatého stolu bylo vypsání částečně svobodných parlamentních voleb, které v červnu 1989 drtivě vyhrála opozice.
Podle principu "náš premiér, váš prezident" se předsedou vlády stal nekomunista Tadeusz Mazowiecki, zatímco do nově zřízené prezidentské funkce zvolil parlament Jaruzelského. V čele země stál do prosince 1990, kdy jej ve funkci nahradil Lech Walesa.
Všechny pokusy odsoudit Jaruzelského za podíl na brutálním potlačení demonstrací z prosince 1970, nebo za vyhlášení výjimečného stavu, skončily bez vynesení rozsudku. Podíl na tom mělo zhoršující se zdraví generála, jemuž lékaři na jaře 2011 diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin. Kromě toho měl problémy se srdcem, prodělal zápal plic a v polovině letošního května dostal mrtvici. Poslední léta svého života tak strávil z velké části na nemocničním lůžku.