Když jsem byla v roce 1990 přijata do Vojenského historického archivu, dostala jsem za úkol zpracovávat německou válečnou dokumentaci. Byla jsem původně němčinářka z jazykové školy. Často jsem jezdila do NDR a absolvovala jsem i několik odborných stáží pro zahraniční učitele němčiny.
Nikdy jsem se však do té doby nesetkala s německou vojenskou terminologií. Jen člověk sám neznalý cizího jazyka bývá přesvědčen, že překladatel, tlumočník či učitel musí v cizím jazyce znát vše, a to ze všech oborů.To samozřejmě není možné. I naše prvotřídní překladatelka z angličtiny Dana Hábová předváděla v jednom medailonu svou domácí sbírku slovníků z nejrůznějších oborů, podle nichž se musí neustále dál a dál vzdělávat.
Když jsem nastoupila do archivu, neznala jsem ani hierarchii armády, nějaký sbor, divize, brigáda či pluk mi byly hodně cizí. Natož pak speciální termíny v němčině, která si odjakživa libovala v krkolomných složeninách. Třídila a inventarizovala jsem tedy dokumentaci, pro svou potřebu jsem si osvojila možné a nemožné názvy a používala je v originále. Studující německé dokumentace byli většinou Němci a ti věděli, o co jde.
Pak ale bylo rozhodnuto napsat informační pomůcku o tom, co se u nás nachází, tzv. Průvodce po fondech, období 2. světové války. Vedoucí oddělení a její zástupce to měli snadné, protože popisovali čs. zahraniční i domácí jednotky a část informací o nich získali již od svých archivních předchůdců, kteří se kdysi dávno o podobného průvodce pokoušeli. O "mých" německých jednotkách nebylo u nás do té doby napsáno nic.
Abych se o nich sama něco dověděla, trávila jsem mnoho času v samotné dokumentaci nebo v odborné knihovně, kde jsem čerpala z cizích pramenů. Má vedoucí ale trvala na tom, že veškeré názvy jednotek musí být v češtině. Přede mnou stály pojmy jako SS-Freiwilligen-Panzerjäger-Ausbildungs- und Ersatz-Bataillon, a teď to hezky přelož, ale také správně seřaď do českého, vlastně neexistujícího víceslovného názvu. Úskalím bylo, že některá slova v němčině znamenala v různých oborech něco jiného, pro mě, učitelku, bylo např. Ausbildung "vzdělávání" pro vojáky ale "výcvik", Ersatz byl pro mě "náhrada", v armádě však "záloha". A tak to šlo dále. Vytvořila jsem tedy podle svého laického úsudku řadu názvů, které po mně žádný odborník z vojenské historie nezkontroloval. Jeden sice přislíbil korekturu, ale nechal můj elaborát dlouhou dobu ležet, vypršel termín, Průvodce šel do tisku a za chvíli byl na světě malý skandál. Myslela jsem si do té doby, že půjde jen o nějakou domácí pomůcku a ne veřejnou publikaci, proto jsem si s názvy úplně hlavu nelámala.
Když brožura vyšla, najednou se našla mezi vojenskými historiky spousta odborníků, kteří se nad mými novotvary typu "vzdělávací a náhradní prapor dobrovolných tankových stíhačů SS" doslova váleli smíchy a prvotní výtisky, které se ještě nestačily dostat na veřejnost, si nosili jako raritu domů. Rázem se rozšířilo, že vlastně pořádně německy neumím, a v očích mnohých jsem značně klesla. Na druhou stranu se však nenašel nikdo, kdo by si ve spolupráci se mnou troufal dané názvy opravdu vyjádřit v češtině. A tak v přepracovaném Průvodci zůstaly jednotky pojmenovány tak, jak se původně německy jmenovaly, protože ti, kteří německou dokumentaci přišli studovat, ji stejně překládat nepotřebovali.
Od té doby uplynulo víc než 20 let, v německé armádě a jejím složení se už celkem vyznám a s mladší generací vojenských historiků, kteří k nám chodí do archivu, si rozumím docela dobře. Ale ty nemožné názvy a můj překladatelský trapas s nimi mi z paměti nevymizely dodnes.
| Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme. |
