Probudila jsem se do deštivého rána. „Nevadí“, proběhlo mi hlavou, „vždyť mám odpoledne svou prvoživotní módní přehlídku. A aby bylo diváctvo, bude jen dobře, když tentokrát sluníčko zůstane za mraky a případný déšť nažene lidičky do nákupního centra.“ To jsem celá já, z každé situace, sebeprekérnější, si vyzobnu to příjemnější, aby byl důvod se ze života radovat.
Dopoledne jsem byla ještě na panském, ale úderem poledního už jsem přešlapovala plna očekávání v obchodním centru na sjednané „značce“ s ostatními dámami, které v podvečer budou ještě stokrát krásnější.
Všechno dění v zákulisí módní přehlídky bylo pro mne nové. Tým lidiček, který nás koordinoval a nešetřil povzbudivými slovy. Zkrášlovali nás šikovní kadeřníci, líčili velmi příjemní vizážisté, fotil trpělivý fotograf. Všichni byli vstřícní, plni úsměvů a radosti. Jakpak by ne? Vždyť s každým jedním dolíčením a nakadeřením vstoupila do šatny bohyně. A co teprve, když se všechny dámy převlékly do svých vybraných outfitů!
Generálka klapla. Já jsem ještě v šatně nacvičovala pózy a otočky, taková ta zastavení pro fotografa, což mi tedy moc nešlo, ale jedna z dam, manekýna se zkušenostma z Francie, mi dala krátkou školící lekci. Trošku mi to pomohlo, ale přiznávám, stejně kuráže bylo ve mně poskrovnu, bylo to na panáka.
Defilé, společné foto, potlesk. Jupíííííííííííííííííí.
Byl to skvělý zážitek. Všem vám za něj děkuji.