Vojín Frantík Rendl, takto spojovatel na divizní ústředně ve Slaném, zbystřil pozornost. Na chodbě uviděl rozpis služeb a vytřeštil oči. Věrolomný velitel kapitán Flekal porušil nedotknutelnost spojovatelské komunity jako kdysi Lomikar nezadatelná práva Chodů. Již skoro rok prodléval Fanouš na divizní ústředně a povinnosti řadových vojáků spojovacího praporu se jej netýkaly. Spolu s kamarádem Černohubým sloužili směny na střídačku od čtrnácté hodiny, do šesté hodiny ranní. Pak vojáka vystřídala civilní zaměstnankyně. Za to oba požívali různé výhody a úlevy.
V sobotu a neděli se sloužily čtyřiadvacítky. Oba nerozluční kamarádi nemohli jít nikdy spolu na vycházku. Měli společný zimní kabát, protože oba disponovali stejnými postavami. Ústředna byla součástí spojovacího uzlu. Radisté, dálnopis a "špagáti“ sloužili na "věži“ a tvořili společnost nepodobnou klubům ve staré dobré Anglii. Zásluhou této výjimečnosti neměl Fanouš nikdy na hubě plynovou masku a na střelnici vystřelil jen sedmnáct ostrých spolehlivě vedle terče. A teď ta troufalost. Fanouš byl v rozpise omylem určen do stráže k muničáku!
Fanouš sedí zdrcen na strážnici. Venku je mínus deset stupňů. Navlečen do vaťáků, opatřen slušivou ušankou a nazut do kanad, čeká na svoji první zkušenost ze strážní služby. Nasává zkušenosti od jiných postižených kamarádů. Už ví, že v případě narušení musí zvolat: "Stůj, kdo tam!“ Později: "Stůj nebo střelím!“V případě potřeby: "Osviťte si obličej!“
Traduje se, že skoro slabomyslný vojín Bujtár zajistil neznámého narušitele v uniformě rozkročmo na drátěném plotě. Velitel praporu major Marušák, který byl na kontrole musel v této poloze setrvat s osvíceným obličejem skoro půl hodiny. Traduje se, že si i ulevil do kalhot, neboť od vystrašeného vojáka očekával každou chvíli dávku ze samopalu.
Omylem povolaný spojovatel už natlačil do zásobníku svého samopalu ostré náboje, když jeho zrak spočinul na vojínovi v rohu strážní místnosti. S hlavou v dlaních, jako hromádka neštěstí, seděl tam mazák ve vycházkové uniformě! Ozbrojenec k němu přisedl. Dověděl se zajímavou zprávu. Vyfešákovaný voják má jít také do stráže, ale k bojové zástavě! Pak se Fanouš dověděl, že Bojová zástava Druhého spojovacího praporu je umístěna v budově štábu a v teple! "Teplíčko! Žádných mínus deset!“ blesklo debutantovi hlavou.
Domluva. Rychle se odehrál dvojitý striptýz. Oba hoši byli stejné postavy. Převlékli se a dokonce si přezuli boty. A v patřičnou dobu odešel Fanouš ve vycházkové uniformě k zástavě a mazák v maskáčích k muničáku. Celá záležitost měla jenom malý háček. Hoši si nevyměnili zásobníky! V příštích hodinách bude muničák chráněn samopalem bez nábojů a u zástavy bude stát ozbrojenec, schopný postřílet celý důstojnický sbor.
Svůj tragický omyl si spojovatel a milovník teplíčka uvědomil záhy. Stát dvě hodiny v pozoru před skleněnou vitrínou s praporem a dávat K poctě zbraň, to není žádný med. Zdravit musel každého kolemjdoucího, od kapitána nahoru! Ještě štěstí, že se nemuselo cvičit s puškou, ale na samopal se pokládala jen pravá ruka. Bylo to neradostné cvičení. Hezký voják stál na podložce u vitríny jako opice a kolem se schválně promenovaly vojandy.
Vitrína s praporem byla věc posvátná. Látka byla poseta různými medailemi. Dokonce se Zástava stala zdrojem četných rozkoší. Plakali před ní fronťáci i zasloužilí členové strany, byla součástí snímků zasloužilých vojínů a byla nedílnou odměny zvané Fotografie před Zástavou!
V seznamu odměn byla na prvním místě, hned před týdenní dovolenkou. Doplatil na to vojín Karel Vykydal. Tento přesvědčený komunista a iniciátor všech aktivit to značně přehnal. Když byli vojáci klamně odveleni místo na koncert Simonové s Chladilem do velkého vagonu s uhlím, postupně se vytráceli. Zcela nakonec se připlížil Karlík na pokraji sil. Pak pravil: "A kdo má jít příkladem, když ne my-komunisté!“ No a tento hrdina obdržel za své činy odměnu. Žádnou dovolenku! Byl vyfotografován před Zástavou a umístěn do čestné vitríny na návsi! Možná ta odměna byla pro něj opravdu největší!
Přiblížil se večer. Bez ohledu na případný průšvih proseděl Fanouš zbytek služby sezením u katafalku, opřen zády.
I když se na konci strážní služby musel dívat do rozchechtaného ksichtu mazáka v jeho šatech, nelitoval. Člověk má zkusit všechno. Pravdou je, že už nikdy na žádné stráži nestál.
Bylo to poprvé a také naposledy.
Nakonec, ona to vlastně ani pořádná stráž nebyla! Žádné maskáče, žádný mráz, žádná pakárna. Odsloužil si jedinou stráž v životě v polobotkách, vycházkových šatech a kravatě.
Jasná noblesa, hodná příslušníka Klubu někde ve Staré dobré Anglii!
| Každý z nás zažil řadu premiér - první lásku, manželku, poprvé ve školní lavici, poprvé za volantem, poprvé v letadle, poprvé v cizině. Jaké bylo vaše poprvé? Na jaké "poprvé" stále vzpomínáte? Napište nám svůj příběh, vzpomínku na toto téma. Tu nejlepší opět oceníme. |
