Divizní generál Heliodor Píka zachránil za druhé světové války životy mnoha českých uprchlíků, internovaných zajatců a československých Židů. Legionáře a respektovaného diplomata nezlomila ani válka, ani komunistický režim. Musel za to však zaplatit daň nejvyšší. Několik týdnů poté, co se komunisté chopili moci, byl ve vykonstruovaném procesu uznán vinným ze špionáže a vlastizrady a před šedesáti pěti lety, 21. června 1949, byl v plzeňské věznici na Borech popraven.
Zinscenovaný soud s generálem Píkou patří spolu s případem političky Milady Horákové k nejznámějším politickým procesům v komunistickém Československu. Důvody, proč inteligentní, zkušený a poměrů znalý Píka komunistům vadil, jsou zřejmé. Věděl příliš mnoho o fungování sovětských tajných služeb a o plánech sovětského vedení na zavedení diktatury proletariátu na osvobozených územích po porážce Německa. Soudruhům v Moskvě, kde působil od dubna 1941 jako šéf vojenské mise, nebyl poplatný. A navíc se tam často dostával do sporů s československými představiteli komunistického exilu.
Ortel smrti byl předem jasný
Komunističtí pohlaváři se mu pomstili po svém. Krátce po únorovém převratu v roce 1948 byl generál Píka z příkazu tehdejšího náčelníka obranného zpravodajství ministerstva obrany Bedřicha Reicina zatčen a z nemocnice, kde se zotavoval z operace žlučníku, odvezen přímo do pankrácké věznice. Neveřejný soudní proces začal až 26. ledna 1949 a trval tři dny. Soud dospěl k předem připravenému rozsudku, že Píka je vinen ze špionáže a vlastizrady, a odsoudil jej k trestu smrti. Prezident Klement Gottwald mu odmítl udělit milost.
V očích soudců Píkovi nepomohl ani fakt, že organizoval vytvoření československých vojenských jednotek a z gulagů vymohl propuštění asi 20 tisíc československých občanů, uprchlých z Podkarpatské Rusi. Ani to, že byl nositelem celé řady vysokých zahraničních vyznamenání, mezi nimi i pěti sovětských. Poprava se konala v plzeňské věznici na Borech v časných ranních hodinách 21. června 1949. V noci před popravou požádal smířený generál svého syna Milana, aby v budoucnu očistil jeho jméno.
Justiční vrah Vaš trestu unikl
Rodák ze Štítiny na Opavsku (narozen 3. července 1897) bojoval v první světové válce jako legionář například u Zborova. Později byl převelen do Francie, odkud se vrátil s hodností poručíka. Po návratu byl opět nasazen do boje, tentokrát proti polské armádě ve sporu o Těšínsko a hned na to na Slovensku. Nadaný voják se pak vrátil do země galského kohouta, aby tam vystudoval prestižní důstojnickou školu École Militaire. Od roku 1932 dělal v Bukurešti pět let vojenského atašé pro Rumunsko a Turecko. Po ustavení protektorátu byl londýnskou vládou vyslán znovu do Rumunska, kde pomáhal Čechům uprchlým do zahraničí. V letech 1941 až 1945 působil v SSSR.
Z iniciativy Milana Píky a jednoho z generálových advokátů Rastislava Váhaly bylo v roce 1968 obnoveno hlavním přelíčení, které popraveného soudně rehabilitovalo. Během procesu vyšla najevo nová fakta o odpovědnosti fanatického státního žalobce Karla Vaše v souvislosti s Píkovou justiční vraždou. Vyšetřování Vaše ale zastavila srpnová okupace. Bývalý prokurátor byl postaven před soud až v roce 2001. Tehdy mu soud vyměřil sedmiletý trest. Krátce nato, ale vrchní soud tento rozsudek zrušil z důvodu promlčení trestného činu.
V roce 1991 generálu Píkovi udělil prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války. Píkovi byly také odhaleny památníky v Plzni i v rodné Štítině a jeho jméno nese 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje v Opavě.
