Vzpomínáte na ten televizní seriál o humorném soužití tří generací v jednom domě? Ráda jsem se na něj dívala a snila o tom, jak by bylo hezké mít takhle rodinu blízko. Vyrostla jsem s rodiči v činžáku a na babičku, která tam s námi krátce bydlela, si pamatuji jen málo. Přesto musela být úžasná. Vařila nám dobroty, pekla v neděli koláče a na Vánoce cukroví, štupovala díry na punčocháčích a látala rozedrané tepláky dokud se z nich nestaly hadry na podlahu. Do školy jsme nešli nikdy bez snídaně, ač jsme leckdy ohrnovali nos nad starším chlebem nadrobeným do bílé kávy. Jí upletené svetry a čepice neměly konkurenci.
Ale umřela nám brzy po šedesátých narozeninách a my se museli začít starat o sebe sami. Můj starší bratr a sestra, já í a malý brácha. Rodiče byli v práci nebo na schůzi. Každý jsme měli nějakou tu povinnost. Já chodila pro mléko, zametala a utírala nádobií. Dostali jsme klíček na šňůrku na krk a bylo po starosti. Nesplněné povinnosti nebo průšvih ve škole táta řešil většinou výpraskem, takže to docela klapalo. Měla jsem naštěstí bezva kamarádky a knížky, a tak jsem nestrádala.
Dospěla jsem a vdala se a pořídila si děti, ale ty musely vyrůstat bez babičky a dostaly taky klíček na krk. Jen když byli malí, najmuli jsme si zlatou ,,tetu Helenku\". A co hůř, rozvedla jsem se s jejich tátou, a tak se taky museli starat o sebe sami a já byla v práci. Pak se oženili a založili si své vlastni rodiny, přišly na svět vnoučata a mne je šedesát. Teď jsem babicka já.
Žvot mě zavál ale až do Itálie. Práce a přítel, teď už manžel. Pořád jsem snila o tom velkém společném domě se zahradou, ale zůstalo jen u paneláku. Jeden syn si dům koupil. Na návštěvách nám tam bylo a je vždycky dobře, ale druhý syn s rodinou tiše záviděl tyto radosti v jednom příšerném odrbaném paneláku a já v druhém. A tak padlo rozhodnutí. Byty jsme prodali a koupili dům se zahradou. Mladí mají byt v patře a já dole. Zavrhla jsem Itálii a proháněla zedníky s opravami domu, uklízela zahradu, učila vnoučata snídat a vozila je do školy a ze školy, mezitím trochu práce, aby byly penízky. Pak v zimě zatopit a třeba něco dobrého uvařit pro všechny k večeři. Začal se mi plnit sen o normální rodince a snacha z toho dostala hysterický záchvat. Hořce plakala své mamince na rameni, že se necítí být paní ve "svém" domě.
A tak jsem couvla a sen pustila z hlavy. Z domu byl zase panelák, jen menší. Dokončila jsem nejnutnější opravy, zabalila si kufr a frrrr zpátky do Itálie pod křídlo mého dlouholetého přítele. Teď už jsme manželé a do našeho domu za vnoučaty si odskočím jen na prázdniny. A tak i oni skončí s klíčem na krku a babička? Kdo vi?!!
Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
