Každý rok se na jaro těším. Sluníčko mi dodává sílu, mám chuť něco tvořit a budovat. Mám chalupu s velkými pozemky (bývalý statek). Je to pro mne nejkrásnější období roku, chodím po zahrádce, povytahuji kytičky očima. Sněženky, krokusy, pomrzlé hyacinty, zmrzlé kvetoucí broskvoně se snažím oživit.
Letos je to marný boj! Umřely růže, mandloň, nektarinka, moje milované paw-paw (banány severu), švestka a také láska mého partnera. Přišlo jaro, vše pučelo a můj dědeček se také rozpučel k paní o 20 let mladší….hmmm, co se dá dělat. Láska je mocná čarodějka, a tak se odstěhoval.
Přemýšlím co dál. Stromky nahradím, ale vztah, pomoc jeden druhému v podzimu života asi těžko. Nejspíše to je moje poslední jaro na chalupě, smutné jaro, uvažuji o prodeji. Sama to nezvládám a dědeček má jiné zájmy. Příští jaro zřejmě budu vyhlížet z oken paneláku, vzpomínat na svoje kytičky, mladé stromky, nádherné vypěstované brambory, své dva kocoury, které by musel nový majitel přijmout (umřeli by steskem po volnosti, je to jejich domov) a budu hledat někoho, kdo by zdarma uvítal pomoc na zahradě.
Dědeček rozsévá semínka, já budu rozsévat přátelství. No, nevrťte nad tím hlavou, to může potkat každého z nás.
Moc si přeji, aby nikdo z vás takové smutné jaro nemusel prožívat. Ale všeho do času, život jde dál a jaro v roce 2013 se budu snažit zařídit podle svých představ. Těšte se na něho, jako já, určitě bude fajn. Držím všem palce.