Hlídací regál Fanouš Hovorka stojí v prodejně sdrahými parfémy už pátý rok. Jednoho letního dne se mu najednou na rukou i nohou objevují vyrážky. Postižený bloudí po lékárnách. Nic nepomáhá. V parném létě nosí košile s dlouhým rukávem aby nepopudil zákaznice. Nakonec to částečně vyřeší měsíčková indulona. Vyrážka zmizela. Na pravém bérci ale mrška zůstala.
"No bóže, ono to svědí, ale v noci se dá spát!“ Pak se ale začaly dít věci. Často míval znečistěné kalhoty v místě bérce. Bojoval proti nemoci výměnou kalhot, balením a častým praním. Bolák se ale rozšiřoval a často musel umývat ošklivou ránu. Půl roku odkládal návštěvu lékaře. Pak se dostavil konec roku.
Ten, kdo přál Fanoušovi šťastný a veselý nový rok byl sadista. Na hlavu pracujícího důchodce se začaly sypat rány osudu. Všechno započalo havárií obecního vodovodu. Povolaný odborník rozkopal celý obývací pokoj, aby zjistil, že závada je na dvoře! Pak se nešťastníkovi spustila z nosu krev. V nemocnici mu doporučili na celou věc nemyslet! Naštěstí stačilo chvíli podržet nos a smrkat dovnitř.
Jednoho večera se vrátil hlídač ze služby do studeného pokoje. "Odešel plynový kotel,“sdělila radostnou zprávu bývalá manželka, sdílející polovinu rodinného domku. Porucha kotle byla správně načasována. Udeřily mrazy a začal padat sníh. Mírná obleva pak začala rozpouštět spousty sněhu. Najednou začalo do obýváku zatíkat. Na stropě se vytvořily promáčené mapy.
Ta sobota se zapíše krvavým písmem do důchodcova života. Promáčený strop zakrývá studenou místnost. Vypůjčený přímotop stačil místnost jen ovlažit. Na dvou křeslech leží pod třemi kapnami muž, kterému z obou nosních dírek teče krev. Leží odevzdán osudu a v mysli probíhá nezodpovězená otázka: "Co se stane, když krev nepřestane téct? Militantní ateista Fanouš se začíná modlit! Vyhrabal z mysli text modlitby. Dotazem u zbožných důchodkyň si text nenápadně prověřil a seznámil se s pokračováním Zdrávas Maria! Jakýmsi řízením osudu nesnáze zmizely Kotel si dal říct, závada byla menšího rázu. Jen bolák na pravé noze začal působit potíže. Hypochondr se po dlouhém odhodlání rozhodl navštívit lékaře.
"Hospitalizace!“ křičí praktická lékařka. "Kam, bychom vás poslali? V první nemocnici mají omezenou kapacitu, ve druhé je chřipková epidemie. Nakonec je přijat v nemocnici třetí. Čeká několik hodin. Není totiž objednán. Pacient sedí opřen o zeď. Modlí se! Před očima má strašnou budoucnost. Letí proti skále! Buďto přeletí a bude čekat louka plná květin, nebo narazí. Do důchodu odešel s dluhem. V případě, bude-li marodit, vyhodí jej od agentury. Nebude stačit splácet, bude na obtíž dětem a nebude mít ani na pivo.
Před očima se mu vybavuje příběh válečného pilota. Letěli prý nálet na Turin. Bylo nutno přeletět Alpy s plně naloženým bombardérem. Dostavila se mlha. Mohli shodit bomby někam do polí. Snížila by se váha letounu. Letěli však dále a jen tak tak se přehoupli přes vrcholek.
"Dejte tu nohu tady na tu podložku!“ zavelí sestřička. Příšerný mokvající bolák neudělal na zkušenou zdravotnici pražádný dojem. Zručně ostříhala kůži kolem rány a olejem celé místo očistila. Paní doktorka, která se vzdálila od počítače nebyla pohledem také překvapena.
Protože pacient nebyl napoprvé schopen si zapamatovat postup balení končetiny. Byl pohaněn poznámkou, že tohle ovládají i babičky a nechápat to může jen člověk mentálně postižený!
",A budu smět s tou nohou do práce? Já totiž chodím celý den po prodejně a nohy dostávají zabrat!“ sonduje postižený.
"Vy musíte chodit!“ rozhoduje lékařka. Těžce naložený bombardér právě se štěstím přeletěl nebezpečnou skálu. Objevila se louka plná slunce. Potěšený hlídač celou cestu z ordinace utíká. V lékárně vyfasuje igelitku obvazů, mastí, obinadel a různých pomůcek. Zaplatil čtyřista sedmdesát korun. Potěšen se hlásí znovu do služby. Pak se dověděl, že měl vlastně štěstí. Kdyby totiž nadále odmítal navštívit lékaře, stal by se posléze smrdutým skunkem. Netušil, že sestřičky na dermatologii někdy slouží v rouškách. Život hlídače Fanouše Hovorky dostal na čtyři měsíce nový rozměr. Každý večer balil nohu podle osvědčeného receptu. Shledal v tomto rituálu jisté zalíbení. Učinil z celého aktu obřad. Po čtyřech měsících bolák zmizel. Nadále se jeho životním průvodcem stala modrá indulona. Stal se normálním člověkem a věří že s vůni bezdomovců nebude mít v budoucnosti nic společného. Pak jej napadá divná myšlenka. Kdyby se neodhodlal navštívit lékaře, začal by patřičně vonět a dokázal by tak přebít vůni produktů drahé zahraniční parfumérie! Děkuje i Bohu, že to tak skvěle dopadlo. Připouští také, že může být něco mezi nebem a zemí! Možná byla k něčemu i ta modlitba!
