Máme doma skřítka. Nebo šotka, říkejte mu, jak kdo chcete. Já mu říkám skřítek Domácníček. Máme ho každý, ať tomu chceme věřit nebo ne. Jen někteří nejsou ochotni jeho existenci přiznat, přesto že se jim skřítek denně připomíná. Tihle nevěřící jeho přítomnost pak nazývají všelijak – skleróza, zapomnětlivost, dokonce chodí pro jeho jméno až kamsi do ciziny.
Každý skřítek má taky jinou povahu, přizpůsobuje se svému domácímu člověku. Takže někdo má skřítka dobromyslného, v bytě má vlídnou atmosféru plnou smíchu, jiný má pošklebujícího, doma se občas jeden druhému posmívají a dělají si naschvály a pokud se najde člověk opravdu zlý, ani nechci vědět, jaký je jeho skřítek a jaká atmosféra vládne u něho doma.
Jedno mají ale všichni skřítci společné. Hrozně rádi si dělají z lidí dobrý den. Přepíšou člověku v kalendáři datum nebo aspoň hodinu u domluvených schůzek či návštěv u lékaře. Zamotají programy v počítači nebo něco úplně vymažou. Připálí vám omáčku na sporáku. Nebo aspoň smotají klubíčko vlny tak, že ho můžete vyhodit. A spoustu jiných neplech, určitě si teď sami vzpomínáte, co vám váš skřítek vyvedl naposledy.
Ale úplně nejraději schovávají svému člověku věci. Já to vím, pořád se mi něco ztrácí. Ale můj skřítek je na mne hodný, většinou mi všechno zase vrátí. Tak jsem kdysi dávno našla v prachu před domem ztracenou náušnici, v pytli se sběrem papíru klíče od domu, po půl roce se mi vrátil notes s různými zapsanými poznámkami, schůzkami, telefonními čísly.
Poslední dobou je hitem naší domácnosti hledání brýlí. Nevím, co je na nich pro Domácníčka tak zajímavého, asi ho láká to, že je prostě musím najít, protože bez nich nic nepřečtu a dokonce skoro ani neuvařím.
Chodila jsem na U3V, psychologii, tam se nám vyučující snažila namluvit, že je to věc disciplíny. Prý, když si budeme dávat věc stále na jedno místo, tak ji tam určitě taky najdeme. Není to pravda. Mám brýlí několik, všechny mají své místo a své využití. Jedny používám hlavně u počítače, druhé, ty nejslabší, na vaření, abych viděla, co házím do hrnce, jiné na čtení. A jedny, pro všechny případy, mám uložené na okně. Brýle se liší silou dioptrií, ale jsou navzájem zastupitelné.
Přestože jich mám tolik, neustále je hledám po celém bytě. Ty počítačové nakonec třeba najdu v pokoji u otevřeného okna, na čtení ve futrále v kabelce, na vaření u počítače. A tak se to opakuje den co den, pokaždé jsou někde jinde. Manžel se mi směje, na Domácníčka nevěří, ale poctivě brýle pomáhá hledat. Je zajímavé, že ty brýle na okně se neztrácejí, ty jsou tam pořád. Skřítek asi ví, že je nemám ráda.
V Česku – hlavně na vesnici, je stále dodržována tradice Tří králů – K + M + B. Pokaždé, když jdu z bytu, si jejich jména opakuju, paměť se holt musí cvičit, aby nezakrněla. Ale protože už přece jen máme jednadvacáté století, i jejich jména čas změnil. Těm, kdo to ještě neví, je prozradím. Nyní se prý jmenují Klíče + Mobil + Brýle.
