V jednom televizním filmu pro pamětníky řeší herec Ladislav Pešek situaci člověka po odchodu do důchodu. Ráno posnídá, otevře noviny a zahloubá se do každodenních událostí. Pak se vykloní z okna a co vidí. Přes ulici sedí u okna stará paní a bezvýrazným obličejem hledí vyhaslýma očima do prázdna. Tento úkaz se opakuje se železnou pravidelností. Stereotyp. Nakonec si herec v inscenaci najde přivýdělek a babka z okna záhadným způsobem zmizí.
Železniční důchodce Fanouš Rendl vyřešil tento problém velice záhy. Už je v důchodu deset let a ještě se nezastavil! Podařilo se mu úspěšně oddálit své čumění z okna. Tomuto úkazu zabránilo Fanoušovo hobby. Zajímá se o historii, hádá se na různých internetových serverech a píše. Prostě nuda se nemůže dostavit i kdyby chtěla. Postává také jako ostraha v prodejně s drahými parfémy.
Senior Brousil jezdí po vsi na kole. Jakožto bývalý strojvedoucí se chodí dívat na nádraží. Sedí na lavičce, má přivřené oči a je pořád na mašině. Osamělý špindíra hygienu neřeší. Bydlí v polorozpadlé chalupě. Proslýchá se, že nemá vodu a ani se mu po ní nestýská. Za jeho chalupou teče potok, takže musí často vyslechnout doporučení, aby občas skočil do potoka i s kolem.
Důchodce Hornát je zapálený šachista. Vede v místní základní škole šachový kroužek. Neustále hledá po hospodách někoho, koho by mohl porazit. V síťovce vozí plátěnou šachovnici a klubové figurky. Má však problém. U šachu musíte narazit na soupeře sobě rovného. Hrajete-li s lepším, který vás neustále poráží, přestane hra bavit. Porážet slabšího také není velká zábava. Jožka Hornát proto musí častokrát schválně prohrát, aby soupeř neopustil předčasně šachovnici jako uražené dítě hru Člověče, nezlob se!
V poslední době se dal Fanouš dohromady s tímto šachovým propagátorem. Hra se vyrovnala. Oba senioři totiž pomocí stařecké zapomnětlivosti přicházejí nepozorností o figury. Na obou stranách se pak odehrává po kiksu taková sebekritika, že už jen to samo stojí za pozornost. Proto Fanouš nikdy nehraje proti počítači! Jedině kvůli seniorskému věku a důstojnému chování obou šachistů nedochází k rozmetání figur a napadení soupeře figurkou dámy, nebo střelce.
Běžcem na dlouhé trati je plukovník ve výslužbě. Je to kvartální alkoholik. Přijde do lokálu v jedenáct hodin dopoledně a za poctivých dvanáct ,,odpracovaných“ hodin odchází. Pije zásadně lahvové pivo a je hostinským inkasován předem. Po každém pivu odchází, aby se opět vrátil. Dobře se s ním diskutuje, ovšem čas plodné diskuse je limitován. Podle hostinského vyžáhne kastl piv. Na konci produkce už prodlévá v setmělém lokále sám, mluví sám se sebou a nahlas velí!
Invalidní důchodce Drahoš Boubelík se vypracoval na zkušeného somráka. Zná své Pappenheimské a dokáže se vždy přifařit k někomu hloupějšímu. Vždy se najde někdo, kdo mu zaplatí pivo. Je znám jako falešný pěťák. Jednou dokonce pozval Fanouše na pivo. Měl co vracet, neboť dobrácký senior je jeho stálým sponzorem. Hostinský přinesl dvě piva a nastavil dlaň. ,,Napiš to!“ poradil mu somrák.
Jasnou jedničkou všech hobbystů ve Fanoušově životě je ale kupodivu žena. Sousedka odnaproti vášnivě ráda seče trávu. Fanouš byl po celý život v jistém ročním období rušen zvukem elektrické sekačky. Jakožto výpravčí vlaků sloužíval noční směny. Chodíval spát po noční i před noční. A kolikrát byl probuzen vrčením. I v parném létě byl nucen zavřít okna. Jediným plusem byl ten prostý fakt, že za sekačkou se ladně pohybovala krásná spolužačka v plavkách. Tuto bohulibou činnost tahle žena provádí do dnešních dnů. Fanouš ji nazval La Traviata! Vrčení občas prozradí, že nastal oblíbený rituál. Jenže za strojem už není krasavice v plavkách, ale rozbředlá matrona.
A tu konečně po letech se také důchodce konečně vzbouřil. Vyběhl před dům a zvolal:
"Kdybych byl tvým manželem, věděl bych jaký dárek ti mám dát k narozeninám!"
Důchodkyně na něj vytřeští nic nechápající oči. Dostává se jí vyčerpávající odpovědi. Léta její sekačkou obtěžovaný soused zvolá:
"Dal bych ti trávu!"
