Stejně jako jiné ženy promítám v hlavě svůj život a říkám si, co vlastně umím, co se mi podařilo, nebo čím se mohu pochlubit. Když zavzpomínám na útlé dětsví, nemohu nevzpomenout na mého otce, který se sám a bez not naučil hrát na heligon. Myslím, že hlavně po otci jsem zdědila nejen hudební talent. Začala jsem hrát na housle, potom na klavír, sama jsem se naučila na kytaru. Sice jen akordy k písničkám, ale to vše se mi hodilo po celý život až do dneška.
Tančila jsem, zpívala a recitovala na tehdejších oslavách MDŽ. Původně jsem chtěla být baletkou, navštěvovala jsem dva roky baletní školu v Brně, ale když jsem si uvědomila, že baletky chodí v třiceti pěti letech do důchodu, rozhodla jsem se raději pro Pedagogickou školu v Boskovicích, kde jsem odmaturovala na výbornou. Po celou dobu studií jsem byla členkou národopisného tanečního souboru a "zvedačky" jsem měla tak natrénovány, že jsem si sama sobě udělala kulturní program. Se svou první láskou a tanečníkem ze souboru jsem si jednu zvedačku "střihla" i na oslavě svých padesátin, v původním kroji a mašlemi v culíku.
Po maturitě jsem ještě jezdila na vystoupení. Pak jsem se provdala a ani nevím jak, ocitla jsem se v Pěveckém sdružení učitelů Brno venkov. Koncerty byly vždy úžasné, při některých smíšených sborech se mi při zpěvu dělala husí kůže na těle. V třiceti pěti letech jsem si při dvou dětech udělala druhou maturitu - obor vychovatelství - a tak jsem z mateřské školy odešla pracovat jako vychovatelka do učiliště, kde jsem mohla uplatnit veškeré své vzdělání, dovednosti a životní zkušenosti. Vedla jsem hudebně dramatický kroužek, kde jsme nacvičovali různé programy, scénky, vyhráli jsme několik soutěží a navíc jsem byla ve volném čase pro puberťáky na internátě jejich druhou mámou a zpovědnicí.
Naučila jsem se psát na psacím stroji, neboť jsem to potřebovala tehdy k práci, a tím přeskočím až do roku 2006, kdy jsem se po různém působení v Rakousku a Švýcarsku dostala v našem městě na místo archivářky MěÚ. Ale na PC jsem pracovat o té doby neuměla! Naštěstí jsem se s kolegyněmi a hlavně metodou pokusu a omylu naučila na počítači tak, že jsem se začala ve volném čase zajímat i o zpracovávání a úpravy fotografií, dělat z nich filmy,a podkládat je hudbou. Do roku 2011 jsem se zdokonalila natolik, že jsem vytvořila desítky filmů a prezentací s hudbou, mám několik fotoknih i pro přátele a členy mé rodiny. Z vlastních fotografií, kterých mám stovky, protože nejen ráda fotím, ale také se nechám ráda fotit. Vnuk Liam nemá sice vždy náladu, ale že umí docela hezky fotit, se mohly přesvědčit i moje milé kamarádky Danielka Radková a Eva Balúchová na našem společném výletě.
Fotografování, vznik filmů a prezentací s hudbou bych však ponechala až na druhém místě za ochotnickým divadlem. Obojí je velmi časově náročné, ale prací s fotografií uchovávám památku pro sebe, pro mé blízké a přátele. V divadle mám role "šité na míru" a mohu v nich uplatnit vše, co je mi dáno zhůry nebo co jsem se v životě naučila.
I když jsem z ochotníků nejstarší, s radostí si zahraji roli svazačky v minisukni, nevěstu, pětinásobnou manželku v zamotané komedii či svůdnou varietní umělkyni.Tohle vše mě nesmírně naplňuje a potlesk diváků a následné ohlasy jsou mi velkou odměnou za čas, který těmto svým největším koníčkům věnuji. Hodně času mi zabírá také starost o vnuka, kterého mám v pěstounské péči, a podle nových zákonů se musím neustále vzdělávat na seminářích pro pěstouny.
Nejsem sice akční v oblasti sportu, jako jiné dámy, ale již čtyřicet let miluji jízdu autem, domluvím se slušně německy, umím vařit, péct, šít, plést, zavařovat, ráda tančím, zpívám, prácuji s PC. Avšak divadlo je stále i přes můj věk moje hlavní parketa. Zda je tomu tak můžete posoudit v mé fotogalerii a filmu, který jsem vytvořila specielně pro i60.cz.
Nevím, jestli jsem něčím vyjímečná, posuďte sami, ale důležité je, že jsem sama se sebou spokojená, i když mám pocit, že se mám stále co učit. Přes všechno, co mi život přináší, se snažím myslet pozitivně a mít úsměv na rtech. Snad mi zdraví a síla ještě nějaký čas vydrží.
A totéž přeji všem aktivním lidem tady na i60.
