Na jedné straně je dobré vědět, jaké nástrahy na člověka číhají a dát si pozor. Na straně druhé to někdy v českém zpravodajství vypadá, že co člověk nad šedesát, to bezmocný naivka, na kterého si přijde kdejaký padouch. Úplně nejlepší jsou zprávy, ve kterých dvacetiletá reportérka zajíkavým hlasem národu sděluje, že auto srazilo dezorientovanou senilní stařenku, že čehož nakonec vyplyne, že šlo o šedesátnici, která šla normálně do práce.
Čím více špatných zpráv slyšíme, tím více v nás roste nejistota a strach. A to se týká lidí různého věku, snad jen ve dvaceti mávneme rukou nad každou špatnou zprávou.
Sedmdesátiletá Hana se například už rok záměrně nedívá na zpravodajské relace v televizi. Místo nich si pouští hudbu a k televizi zasedá až k seriálům a filmům. "Pokaždé, když jsem slyšela o tom, jak někdo někoho okradl, přemýšlela jsem, kde schovat to málo svých úspor a pár šperků," vypráví. "Když někdo zazvonil, polekalo mě to. Ale říkám si: Proč se mám děsit toho, že někdo zvoní? Dříve jsem radostně koukla přes kukátko nebo z okna a těšila se, že je to kamarádka, syn, pošťačka. Dnes se toho lekám." Proto si řekla dost a nechce si strachy připouštět.
Psychologové tvrdí, že s rostoucím věkem se snižuje pozitivní očekávání budoucnosti a sílí pocit nejistoty, strachu, ohrožení. Z častých průzkumů toho, co lidé očekávají od nového roku, vyplývá, že starší generace očekává, že vše bude horší. Naopak mladší lidé jsou větší optimisté.
Jsou větší obavy a nejistota prostě ve stáří normální nebo si za to můžeme sami, že si je pouštíme do svých životů?
"Lidé vyššího věku často přicházejí s pocity strachu, že už jejich život nikam nevede, že nebude lepší, že je nic pěkného nečeká," říká psychiatr Jan Cimický. "Mají strach, že přijdou o byt, protože nebudou mít na nájem, na elektřinu. Lékaři se setkávají i s tím, že senioři nechtějí, aby jim předepisovali léky, protože se obávají, že na ně nebudou mít, že za ně utratí peníze, které potřebují na něco jiného. Mnohdy říkají, že se bojí exekutorů. Na mnoho z nich má vliv to, že v médiích slyší o exekucích a bojí se, že to může potkat i je. Určitý pocit nejistoty a strachu ke stárnutí patří, ale zároveň je třeba snažit se mu nepodléhat," vysvětluje.
"Nevadí mně dívat se sama v noci na horory, ale nesnáším, když ve zprávách vidím, jak někdo napadl, zbil či okradl seniory," říká třiasedmdesátiletá Zdena. "Prostě si pak začnu představovat, že na mě někdo zaútočí ve výtahu, ve vchodě, na ulici a jsem pak z toho úplně paranoidní," dodává.
Spolu se sousedkou se dokonce přihlásili na kurz sebeobrany, které pro seniory dělá policie. "Myslely jsme, že to bude legrace, ale nakonec jsme se bály ještě více, protože se tam mluvilo pořád jen o tom, jak často zloději a lupiči seniory napadají," shrnuje.
Jedna pětašedesátnice v poslední době odmítá po setmění chodit ven, dokonce i v klidné chatové osadě, kde se všichni znají a sedí večer na zahrákách, odmítá vycházet z chaty. Její muž je zoufalý. "Onehdy se zdržela u sousedky na zahradě o padesát metrů dál a telefonovala, abych pro ni přišel, že už je tma. Myslím, že je pod vlivem všech těch špatných zpráv o rostoucí kriminalitě," vypráví.
Psychologové v podobných případech radí vzít si příklad z mladších ročníků. Mladí lidé nad tím, co slyšeli a viděli v médiích, tolik nepřemýšlejí. On totiž takový plíživý nenápadný strach časem může přerůst v úzkost, psychózu, zkrátka duševní poruchu. Takže, obklopujme se příjemnými lidmi, čtěme o příjemných věcech a nezapomínejme, že na světě opravdu nežijí jen samí lumpové.
