Krásy naší vlasti
aneb Moje léto 2014

Každoročně putujeme do jednoho českého nebo moravského kraje. Vybereme místo přibližně ve středu plánovaných výjezdů, kde přenocujeme v penzionku ze slevového portálu či využijeme AAA poptávky, a trávíme týden plný zážitků, hradů a zámků a překrásné přírody. Ještě jsme sice nebyli v Beskydech a na Ostravsku, což samozřejmě také plánujeme. V každém kraji bylo něco, co nás okouzlilo nebo spíš co nás okouzlovalo.

Například Kraj Královehradecký a Pardubický a jejich překrásná náměstíčka. Těm se prostě nedá odolat. Po prohlídce hradu či zámku jsme poobědvali v některé levnější restauraci a na náměstíčku, jak je láskyplně nazýváme,jsme se při kafíčku na předzahrádce cukrárny kochali tou krásou. Počasí nám přálo, takže i koupaliště jsme si vždy na hodinku, na dvě užili. O hradech a zámcích nemluvě, neboť jich tam je opravdu hodně.

Jižní Čechy jsou srdeční záležitost, žily tam obě moje babičky a další příbuzní. Trávily jsme tam se sestrou a sestřenicí prázdniny. Samozřejmě nejkrásnější část roku. Jihočeské louky i lesy jsou jiné, než u nás v západních Čechách. Naše lesy jsou většinou jehličnaté a voní smolou a louky jsou o něco kyselejší, ale přesto krásné.

Jihočeské louky a háje mám v srdci z pohledu dítěte. Měly jsme všechny tři volnost a svobodu. Žádné povinnosti, hotový ráj. Prochodily jsme s babičkou i bez ní všechny lesy a háje. Všechno bylo neuvěřitelně krásné. Proto, když vyslovuji jižní Čechy, zalykám se štěstím ze vzpomínek. Nejen krásná krajina, remízky v polích, spousty malin v hájích, žampióny na louce, které jsme sbíraly s babičkou, když už šly krávy z pastvy do kravína. Ale i neuvěřitelné  selské baroko. Domečky jak z pohádky.
Vznosné hrady a zámky, množství kapliček a Božích muk. Zlatonosná Otava a krásná Blanice. Vyjmenovat všechno, zahltila bych web.

Plzeňský a Karlovarský kraj, tedy náš západ, je známý lázněmi, ale také pivovary, Škodovkou, je zde mnoho muzejí, a další věci na dívání a užívání si.Hrady nám většinou rozbili Husité, ale pár hezkých zámků u nás najdete. Třeba Kozel, Kynžvart,hrad Bečov, Nečtiny, Manětín, Nebílovy, Horšovský Týn a další.Na Šumavě rostou smrky s větvemi až na zem. Jsou krásné jak v létě, tak v zimě. Řeka Vydra s obrovskými kameny, po kterých sice už neskáčeme, ale překračujeme. Domažlice se svým nádherným náměstím  a Chodskými slavnostmi a dudami.

Morava je kouzelná nejen svými sklípky, ale spisovnou češtinou a nádhernými lidovými písničkami. Byli jsme na Pálavě a měli jsme štěstí na Mikulovské slavnosti, Vlčnovskou Jízdu králů. Ve Znojmě se nám naskytl pohled dolů na řeku Dyji a ze zámku Vranov nad Dyjí na okolní krajinu. Ubytování bylo sice dražší, než léta před tím, ale celý dům se sklípkem jen pro nás. Samozřejmě Lednicko-Valtický areál, nezapomenutelný zážitek, Farmářské trhy v Břeclavi, zkrátka za deset dní bylo téměř nemožné zvládnout Jižní Moravu, ale odjížděli jsme brzy a vraceli se večer, takže jsme urvali, co se dalo.

Úžasné vzpomínky máme na Jeseníky, kde jsme bydlili přímo v Jeseníku a vyráželi do bližšího či vzdálenějšího okolí a lidé tam byli vstřícní, ochotní a máme na ně krásné vzpomínky. Naopak nic moc pěkné vzpomínky máme na Prahu, kde byli lidé neochotní až protivní. Zaskočilo nás to. Všude jinde byli lidé hodní, zkrátka normální. Nesmíme zapomenout na Jizerské hory, kde jsme byli ubytovaní v Albrechticích a vyjížděli podle plánu na skály a na zámky a hrady. Takhle jsme navštěvovali různé kouty Čech a Moravy a co se nám nevešlo do výletních tras, brali jsme cestou tam a zpátky.

Ale stále zbývají kousíčky historie a přírody, kde jsme nebyli, takže už jsem opět obložená mapami a historií a plánuji na příští jaro. Tak ať nám to všem chodí.