Kdybych mu snesla
modré z nebe,
již si na mě
nevzpomene.
Kdybych se brodila
sněhem,
pouštním pískem,
blátem i vodou,
stále budu jen
tou druhou.
Kdybych mu dělala
pomyšlení,
dočkám se vždy
jen pokoření.
Nevezme mě do
svého náručí,
ta druhá to vše
svým umem
přeruší.
Kdybych volala
stůj,
musíš být jen
můj,
neuslyší,
nevyslyší.
Vrátí se mi jen
ozvěna,
mrazivá, marná
děsná a mizivá.