Moji milí, víte, že je opět podzim? Od toho "Mého nejkrásnějšího" je to už pátý v pořadí. Ale je to můj první podzim ve vaší společnosti. Když jsem objevila stránky i60, neměla jsem tušení, co všechno s sebou přinesou. Šla jsem "za vidinou" přehlídkového mola, které mi "rozevře svou náruč". S jakýmsi "vedlejším produktem" jsem nepočítala. Poslala jsem fotku a splnila povinnost se čtenářům a redakci představit.
A TO právě byl ten startovací výstřel. Odstartoval v mé hlavě chuť psát.
O sobě, o svých milých, o láskách, o tom, co se přihodilo, co mě potěšilo, či zarmoutilo, co mě baví a pobaví. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Budila jsem se uprostřed noci a slova se chtěla klást na papír. Tak jsem jim to umožnila. Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že se něco takového stane. Díky tomu, že "se stalo", jsem získala mnohem víc než "jen to molo". Mám čtenáře, kteří si, doufám, s chutí čtou "mé pokusy" a jejich reakce mi dávají na vědomí, že moje činnost je prospěšná nejen mně, ale i jiným - spřízněným. A tak to má být.
No a teď se vrhám do "vyřizování korespondence" týkající se vašich laskavých ohlasů u "Mého nejkrásnějšího podzimu".
Zdravím Evu a Zdeňku, s kterými se znám osobně od přehlídky na Černém mostě a děkuji jim za sympatie, které ke mně chovají.
Se Zuzkou a Jitkou se znám snad od svého prvního příspěvku. Vzaly mě mezi sebe a už nepustily. Hodné holky, obě básnířky, obohacují náš svět o poezii, které v životě moc nebývá.
Paní Olga, ráda řeknu Olinka, jestli jí to nevadí, zatraceně skvělá ženská! Ohání se jakousi číslicí 80, ale je mladší než leckterá mnohem mladší. Je "zvědavá" na má "milostná" pokračování a já jí ráda vyhovím.
A naše milá Lidmila, báječná ženská na koloběžce, ta mě vždycky umí potěšit svými laskavými slovy. Ona, nota bene, také přitahuje mou velkou pozornost a ne nadarmo je to "naše" Lady Sympatie".
Děkuji paní Libuši za čtenářskou přízeň, shodly jsme se na přítomnosti "skřítků" ve svých domácnostech a náklonnosti ke kočkovitým šelmám.
Mávám do "Hor" své spřízněné dušičce Janince, s kterou jsme se sblížily svými podobnými životními příběhy, radostí z maličkostí a z každého dne, do kterého se probudíme a též náklonností k věcem "mezi nebem a zemí".
S paní Vladkou jsme se navzájem "objevily" teprve nedávno a já ji děkuji za projevené přání se někdy osobně setkat. Praha opravdu není od Ostravy "tak daleko".
No a pánové, Jiří a Tomáši, ženu vždy potěší, když nalezne odezvu u mužů. A já JSEM velmi potěšena. Tím spíš, že oba pánové vystupují na těchto stránkách velmi sympaticky a nevtíravě. S panem Tomášem sdílíme cestovatelské nadšení a pane Jiří, Vy jste se "tou Lízou" trefil rovnou do černého. Zahrála jsem si ji, a myslím, že dost přesvědčivě, na opravdových "prknech" v létě 1989. Byl to můj úžasný a celoživotní zážitek! A Vám děkuji za poklonu. Blahem se mi zatetelila dušička.
A tak mi plyne čas v takový krásný společnosti.
P.S.: Ještě vzkaz pro Zuzku - těch "37" mě neopouští, vzniká však otázka, zda není lepší se přidržet "35", které zbývají do potenciální "stovky"! (pro nezasvěcené a zvědavé viz "Moje zamlada se mě pořád drží jako klíště").
Též připojuji poděkování svému milému Oldřichovi, který to vše způsobil a dal svolení ke zveřejnění naší korespondence.