Tak už je jasné, proč ho máme tak rádi – chuť piva uvolňuje v mozku hormony štěstí. První lok piva je takovou prostou, ale univerzální radostí. Jeho jemné perličky hladí jazyk a chuť chmele působí potěšení jeho milovníkům. Než však proteče hrdlem, vyvolává doušek piva především potěšení v duši. Bez ohledu na chuťové charakteristiky pivo totiž způsobuje uvolňování velkého množství dopaminu, hormonu štěstí, v našem mozku.
Vědci z americké Indianské univerzity tento fakt prokázali. Ve své studii podali 49 mužům pohárek jejich oblíbeného piva a sklenku nápoje pro sportovce Gatorade. „Dávka piva činila pouze 15 mililitrů a účastníci pokusu ji pili po dobu 15 minut tak, aby nepociťovali účinky alkoholu a opojení neovlivňovalo jejich chování,“ popsali vědci.
S pomocí skenování mozku účastníků studie, a to jak po vypití piva, tak po vypití nápoje pro sportovce, se ukázalo, že úroveň dopaminu byla výrazně vyšší po doušku piva než po doušku Gatorade. Muži rovněž po prvním loku pociťovali potřebu vypít více piva, zatímco po vzorku energetického nápoje žádnou takovou potřebu necítili.
Vzhledem ke skutečnosti, že sledovaní muži vypili piva jen velmi malé množství, dospěli vědci k závěru, že to je chuť, nikoli alkohol v tomto nápoji, co vyvolává pocit štěstí. Takto uvolněný dopamin rovněž vyvolává touhu pít ještě. Zároveň vědci konstatovali, že ti muži, kteří měli v rodině nějakého alkoholika, produkovali více tohoto neuropřenašeče, který působí na systém potěšení a "odměn" v mozku.
Ženy a muži vidí alkohol jinak
Američtí vědci rovněž ukázali, že muži a ženy prožívají alkoholové opojení rozdílně. Sledovali 145 osob obou pohlaví: ženy minimalizovaly intenzitu stavu opilosti, zatímco muži naopak přeháněli. Ženy popisovaly značně podnapilé osoby svého pohlaví jako "trošku opilé" nebo se "špičkou", zatímco muži se naopak označovali za "opilé na mol" nebo "do němoty". Navíc takto neoznačovali jen sledované osoby, ale rovněž sami sebe.
Podle Ashe Levitta, psychosociologa z Newyorské státní univerzity, mají vliv na takové popisy opilosti sociální tlaky a systémy norem i víry. Ženy předpokládají, že nemohou pít tolik jako muži a že by na ně společnost, a to jak muži, tak ženy, zle pohlížela, kdyby pily mnoho.
„Tento dvojí metr vede ženy k tomu, že používají k popisu vlastní opilosti jen mírné výrazy,“ říká Ash Levitt. Pokud jde o muže, pak tendence zdůrazňovat vlastní opilost může být spojena s mýty mužnosti zakořeněné v kultuře, s tím, že pití alkoholu je považováno za známku rebelie a dravosti.
Psycholog však varuje, že snahy žen zlehčovat stav opilosti mohou být nebezpečné. „Jestliže dámy hovoří o 'špičce', zatímco dotyčná je na mol, může to vést k nebezpečným situacím, jako je řízení auta v opilosti či k tomu, že se podnapilá žena stane obětí fyzické či sexuální agrese,“ varuje Ash Levitt.
