"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla přesně před sto lety paní Müllerová Josefu Švejkovi. Nikdo tehdy netušil, jaké hrůzy tento čin způsobí. Atentát byl použit jako záminka k rozpoutání krvavé války o moc a nová území zúčastněných impérií. Známá vzhláška císaře Františka Josefa I. "Mým národům", která povolávala všechny schopné muže do nelidské války, byla zároveň úmrtním oznámením pro milion lidí, a dalším deseti milionům způsobila těžká zranění, která z nich učilnila doživotní mrzáky.
Mezi ty prvně jmenované patřil i můj strýc, který také narukoval a doslova položil život za tyto zájmy. Nedávno jsem se probírala starými fotografiemi svých příbuzných, kteří již dávno odešli, a tak se mi dostaly do rukou i památky mé matky, jež celý život uchovávala vzpomínku na svého staršího bratra. Ten padl v 1.světové válce, a proto jsem ho nikdy nepoznala. Zachovala se jen jediná fotografie před jeho odchodem na frontu a korespondence z války, kterou posílal svým rodičům. Posuzovala jsem ji hned ze dvou hledisek: jednak na mě působil jeho velký citový vztah k rodičům, jak je oslovuje, jak jim dojemně líčí svůj těžký život na frontě a nezapomíná ani na své mladší sourozence a přátele doma. Prosí, aby mu poslali na frontu chleba, trochu mouky, aby si uvařil nějaké jídlo.
Potom mne zaujal popis jeho života na frontě. Bylo zřejmé, jak se měl on i ostatní vojíni zle, trpěli hladem, zimou, těžkou nesmyslnou prací a to vše "za císaře pána a jeho rodinu". Neubránila jsem se slzám při této četbě.
Byl to mladý, zdravý a hezký mladík, když odcházel, a vrátil se v sanitním vlaku domů jen zemřít po těžkém zranění šrapnelem. Zemřel po pár dnech, dva dny před vyhlášením Československé republiky, 26.října 1918. Ani radost z nového státu mu nebyla dopřána. Ráda bych proto při letošním státním svátku 28. října vzpomněla nejen svého strýce, ale všechny podobně postižené české vojáky, kteří padli v nesmyslné válce pro cizí zájmy, protože i dnes umírají muži na celém světě za zájmy, které nikdo rozumný ani nechápe.
Jedinou vzpomínkou na strýce je jeho jméno na pomníku v rodném městě Kouřimi. Jmenoval se Josef Pála, narozen 1898 v Kouřimi.