Najít si chlapa na celý život, aby byl zároveň kamarád, přítel, milenec i "vrba", je vždy a troufám si předpokládat, že pro každou ženu "trefa do černého". Já se odvažuji říct, že se mi to podařilo dvakrát.
Potkat v šestnácti na ulici kluka, který si vás nejen vezme za ženu, ale setrvá s vámi "v dobrém i zlém", jak to slyšel u oltáře ve svých dvaadvaceti, až do své smrti, je trefa nad trefami. Moc jich takových nebude. Chlapů ani tref. Když o něj přijdete zrovna ve chvíli, kdy si myslíte, že už vás ničím nepřekvapí, on ani život, a že už si rozumíte beze slov, je těžké, téměř nemožné si představit, že by mohlo přijít druhé dějství.
Přijde, pokud se odhodláte tomu věřit a být nápomocní. Čistá pravda je, že už to nepůjde tak lehce, přirozeně, s kapkou drzosti a neomalenosti jako v těch šestnácti a navíc na ulici. Je třeba volit jiné cesty.
My dva s Oldřichem jsme pokřtěni internetem. Možná, kdoví, před nějakými 30, snad i 20 lety, bylo-li by nám dáno padnout si do oka na ulici, došlo by zřejmě i k oslovení. Teď už přece jenom... I když, dámy i pánové, není ten internet ještě odvážnější? Řeknete a uslyšíte, vlastně napíšete a přečtete, věci, které "naživo" jen tak lehce nevyplynou. Nebo o ně musíte "škemrat". Posuďte sami.
Chléb pro bližní
Je skoro půlnoc, ale obrazovka svítí do tmy a za ní, někam do půlnočního neznáma, putují slova vyznání: "Děkuji tomu okamžiku, kdy jsi vstoupil do mého života, protože jsem tam pro Tebe měla "to místečko". Těším se na všechna příště. Jen Tvoje Marie Magdalena hříšná."
Odpověď spí zatím za víčky mého vyvoleného. Ten, o pár hodin později, rozveze voňavý, ještě teplý chléb po vesnicích kolem Frýdku. Funguje jakési spojení mezi námi? Nebo mě probouzí na dálku ta vůně chleba? Otvírám oči do tmy a konstatuji, že i já bych mohla v tuto hodinu rozvážet chléb svým bližním. Tak aspoň beru do ruky telefon a vyťukávám svému milému pozdravení do černé a mrazivé dálky. Ještě než položím hlavu na polštář, je tu odpověď - hřejivá a laskavá. Jsou 4 hodiny ráno.
Už v 10 na mě bliká obrazovka monitoru. A z ní září zpráva, a nemůže ani jinak: "Moje milovaná, krásná a mého života zářící hvězdičko, city k Tobě mě úplně pohlcují, ale slovy je nejsem schopen vypsat! Zkrátka jsem Tebou prostoupen. Moc mi chybíš a už se těším, až se ke mně vrátíš! Miluji Tě, Tvůj Oldřich."
Trumfování ON-LINE
Nelze neodpovědět, je to jako opojení a spojení zároveň: "Jsem nejšťastnější člověk na této planetě, ale můžeme se trumfovat! Najednou jsem opět Žena, mladá a milovaná žena, která může psát "Tvoje" člověku, existujícímu před nedávnem pouze ve snech, představách a fantazii. Neumím si VŮBEC představit, že bys z mého života odešel. Mám Tě ráda, Tvoje Marie."
Ještě téhož dne: "Moje milá, netrumfujme se: Je to pravda! A děje se to "on line"! Tvoje odpověď je balzámem, solí a vzácným orientálním kořením. Nosím si Tě s sebou, ať jdu kamkoliv. Miluji MM, chce se mně křičet do celého světa!"
Zato já se ráno budím a říkám nahlas: "Miluju Tě", i když jsem sama. Oba čekáme na řádky, které přinášejí další a další milostné slovní obraty, vyznání, nová oslovení (kde se v nás to všechno bere?) a pořád toho není dost a kéž by nikdy nebylo. My dva jsme prostě ON-LINE pořád.
- Stal se zázrak a Ty stojíš u jeho zrodu...
- Zdá se mi,že se známe sto let,a je to jen pár dnů,ale hrozně krásných...
- Tvoje všechno (snad) M.M.
- Tvůj navždy (NE snad) O.
"Můj milý muži na dalších 100 let je úžasné se s Tebou dělit o nádherné znovuobjevené pocity a vědět, že je spolu prožíváme opravdicky, a že jich bude přibývat už natrvalo. Jsem přesvědčena, že je to navždycky a poněvadž na doživotí, tak si to nebudeme NIKDY NIČÍM kazit a všichni kolem budou žasnout."
Do toho mi můj milý přičte k dobru svůj skvělý zdravotní stav potvrzený lékařkou, která se nestačí jeho kondici divit, a zároveň mě přirovná k droze, na které je závislý jako narkoman na heroinu. Prý už teď má "absťák"! A to jsme se rozloučili před několika hodinami.
A nechybí mu ani smysl pro humor. Špásuje: "Dobrý den, moje ještěrko, jsem doma, čtu si "lak email", piju kávu a je mi fajn, že Tě mám. Všechno splním do puntíku, chleba šoupnu do pytlíku, oholím si vous, ať jsem k světu na to randevous."
Taky se pokusím: "Pusu Mariánka (teď z ránka)..."
A kamarádky z toho taky něco musí mít, zejména zamotanou hlavu. Dovídají se, "že jsem naprosto a úplně propadlá Oldřichovi nebo že jsem v jiném stavu, tedy duše i těla, že syn mě nazývá puberťačkou a já si podle toho nakupuji věci na sebe, že buď se stal zázrak, anebo jsem se zbláznila, že momentálně jsem pouze a jen zaneprázdněna randěním s dotyčným mužským a chováme se asi jako před 30 lety, ale to bychom spolu celý život nevydrželi, zatímco teď je to jasné a napořád."
Když napořád, tak se vším všudy. Jedeme do Paříže, zavěsíme na most u Louvru k tomu určený zámek FAB s vyrytým M + O a klíček hodíme do Seiny. Tak a je to zpečetěno. Moje další životní trefa!
|
