Překročil sedmdesátku, ale co se týká práce, vytíženější snad nikdy nebyl. Dva seriály točil souběžně, teď je hvězdou Vinařů na Primě.
Představoval jste si někdy, jak budete žít v tomto věku? Napadlo vás, že budete mít tolik práce nebo jste spíše plánoval odpočinek?
Žena mně občas upozorňuje, že si stále přidávám práce. Ale to říkala vždycky. Jsme zvyklí, že víkendy jsou pro mě pracovní.
Produkce seriálů na ně obvykle domlouvají natáčení, protože přes týden máme my herci závazky v divadlech. Takže jsem zvyklý a
nepřemýšlím nad tím, zda mám či nemám volný víkend či večer. Je pravda, že jsem si představoval, že v tomhle věku se budu
věnovat výtvarnu. Malovat, tvořit. Jenže přesně k tomu mi zatím ten čas schází.
Zvládáte přesuny na natáčení i večerní představení stejně jako před lety?
Samozřejmě, že si někdy uvědomím, že už nezvládám to, co dříve. Přesněji, organismus mě na to někdy upozorní. Na druhé straně se stává, že odehraju v Národním dvě představení v jednom dni a večer se cítím čerstvější než odpoledne.
A jak to vypadá, když odpočíváte?
Rád jezdím na kole, které podporuje elektrická baterie. Říkám tomu ideální sport pro starce. Takže si tak jezdím po lesích,
po loukách, pozoruju, tak všechno voní, kvete.
Takže žádné chmurné myšlenky týkající se stárnutí?
V tom krásném prostředí, ve kterém teď natáčíme Vinaře, se chmurné myšlenky snad ani nemohou vyskytovat. Vždyť to je dar,
hrát v seriálu, který se odehrává v tak příjemné a milé oblasti jako je Pálava, Mikulov, Pavlov. Když vidím místní lidi, jak
si v klidu sedají ke stolkům se svými sklenicemi a koukají jen tak na oblohu, je mi dobře. Tohle není práce, ale odměna.
Točíte rád s mladými lidmi nebo raději vyhledáváte společnost svých vrstevníků?
Na starších lidech mně někdy vadí, když mluví o tom, že dnes už něco není takové, jaké bývalo dříve. Já se takovým
srovnáváním minulosti a současnosti nezabývám. Nemám ho rád. K ničemu nevede. Takže je mně jedno, jaký věk lidé kolem mně
mají, podstatné je, jací jsou. Jestli nenadávají, nekazí si život hloupostmi jako je závist, nepřejícnost a podobně. Taky moc
nemám rád vrstevníky, kteří si myslí, že nám věk dává automaticky patent na rozum. Že s věkem člověk zmoudří. Jenže tak to
opravdu není. Tohle neplatí.
Vy máte nějaký vztah k vínu, k vinařství? Nebo je to prostě jen příjemná role v seriálu?
Pozor, já jsem už v sedmnácti letech šokoval moravské vinaře. Víno mi už tehdy chutnalo a troufám si říct, že jsem mu
rozuměl. Na to, že jsem byl spratek s pražským přízvukem, jsem je dost překvapil tím, že jsem rozeznal odrůdu Sauvignon od
burgundského. Dodnes se tím rád při každé příležitosti chlubím. Samozřejmě, že nejsem odborník a dnes si už nejsem tak jistý,
protože odrůd existuje hodně. Ale teď se při natáčením zase vzdělávám v oboru.
Pijete víno?
Ano, rád, i když s přibývajícím věkem umírněněji. Jednu dobu jsem pil červené. Zdálo se mi, že jsem z něho smutný, zádumčivý.
Teď si raději dávám bílé. Jsem po něm veselejší. Manželka to cítí podobně. Tak říkáme, že jsme si prošli určitou stařeckou
fází a že už ji máme za sebou.
Václav Postránecký
Herec, režisér, pedagog a bývalý prezident Herecké asociace se narodil 8. září 1943. Poprvé hrál už jako sedmiletý. Mezi jeho nejznámějí role patří ta z filmu S tebou mě baví svět, nyní je známý díky seriálům Doktoři z Počátků a Vinaři. Patří mezi nejuznávanější české herce, na svém kontě má okolo sedmdesáti velkých rolí v Národním divadle. S manželkou, bývalou tanečnicí, mají syna a dceru. Je už také dvojnásobný děda.
