Udělám pár kroků a jsem v ráji. V mém malém ráji v zahradě za domem, tam, kde je mi dobře. Ten ráj je plný hostů, které jsem nepozvala, ale oni se přesto objeví. Dělají si zde co chtějí, na nic se neohlížejí a - světe div se - mně to vůbec nevadí. Naopak. Chovají se naprosto přirozeně, bez přetvářky, bez povodů, nepřekážejí si, dodržují pravidla hry. Nekompromisně, neomylně, stále stejně, každým rokem. Jsou spolehliví a já jsem jim za to vděčná. Pozoruji je, fotím a závidím jim jejich řád.
Na chvíli přestanu vnímat náš svět... a jsem v ráji, ve světě bez přetvářky. Je mi fajn.
P.S. Omlouvám se všem hostům, kteří by si zasloužili tady být, ale nevešli se.