Postava Fantomase – hrůzného přízraku bez tváře, který terorizuje Paříž – nabývala od svého literárního stvoření v roce 1911 různých podob. Od škrabošky či černé kukly až po strašidelnou masku muže s nazelenalou tváří bez vlasů, vousů, obočí a uší. Právě takový je v prvním snímku slavné francouzské trilogie režiséra Andrého Hunebella, od jehož premiéry právě uplynulo rovné půlstoletí.
Jeho komediální sci-fi filmy s názvy Fantomas, Fantomas se zlobí a Fantomas kontra Scotland Yard se hodně odklonily od původního pojetí a měly hvězdné obsazení. Louis de Funés hrál policejního komisaře Juvea, zatímco Jean Marais ztvárnil dvojroli: Fantomase i trochu namyšleného novináře Jérôma Fandora.
Základní schéma ale zůstalo zachováno – policie zloducha už léta vytrvale hledá a armáda špehů je mu neustále v patách, ale nedaří se Fantomase zatknout. Marně se jej pokoušejí dostat k soudu a pod gilotinu. Jeho obratnost je totiž tak ohromující, že umí s dokonalou elegancí překazit všechny jejich úklady a vždy jim unikne. Je suverénním pánem pařížského podsvětí.
A nejen to. Protože je Fantomas zároveň geniálním vynálezcem a vědcem, používá ke svým zločinům nejmodernější prostředky vědy a techniky. Tak například elektromagnet pod podlahou přitáhne Juvea i Fandora za cvočky bot, zatímco Fantomas unikne díky svým izolovaným podrážkám.
Fandora chce Fantomas zabít tím, že jej spustí ze skály a mezi lano a slunce dá obří lupu. Své oběti rovněž zabíjí pomocí zhypnotizovaného hroznýše, který je rozdrtí ve svém sevření. Do bot obětí dává žiletky a do rukavic vitriol. Z vydělané kůže mrtvého si vyrobí rukavičky, aby zanechával cizí otisky prstů, popravit nechá za sebe nevinného.
Pronikl i do české Arabely
Ve filmu se ale tento velepadouch objevil již dříve. Bylo to v němých filmech o Fantomasovi z let 1913 a 1914. Tehdy vystupoval v černé pláštěnce s maskovanou tváří a dýkou v ruce.
Fenomén Fantomas se zrodil v knihách francouzských novinářů Marcela Allaina a Pierra Souvestra na objednávku nakladatelství Fayard jakožto strašidelná postava francouzské brakové literatury.
Allain se Souvestrem napsali celkem dvaatřicet sešitů plných Fantomasových dobrodružství, kdy nemrtvý přízrak plnil flakony s parfémy kyselinou, na zaoceánském parníku vypustil krysy nakažené morem nebo naboural autobusem plným turistů do francouzské banky.
Výsledné braky kouzelně mísily tajemný příběh s románem společenským a román gotický s krvavým. Odehrávaly se ve zchátralých starých domech i v honosných zámeckých sídlech, ve špinavých a nebezpečných krčmách, v brlozích i v luxusních obchodních domech.
Postava ďábla bez tváře inspirovala i tehdejší výtvarné umělce. Malíř René Magritte například v roce 1926 namaloval obraz Ohrožující vrah, na kterém Fantomas zabil svoji oběť a v klidu poslouchá hudbu z gramofonu.
A v českém prostředí se tento démon změnil na ochránce zamilovaných v pohádkovém seriálu Arabela režiséra Václava Vorlíčka z roku 1979.