Mlhavé ráno, pošmourný den, člověku nechce se v kabátu ven.
Kafíčko uvařím, k notebooku sednu, mrknu se na chat, přátele shlédnu.
Chvíli to trvá, než naskočí web, někdo mi píše, že bude to hned.
Už vidím písmenka, celá se tetelím, přečtu si zprávičku a hrůzou zcepením.
Proč se tu hádají? Nač výtky, urážky? Všichni se neznáme, vždyť je to na prášky.
Čekám tu přízeň, která mne naladí. Každý jste jinačí, však mně to nevadí.
Mrknu se na verše, bude tam líp. Smutek z nich čiší, že ztratíš klid.
Zanechte stýskání, dobráci od kosti, pišme si přáníčka o troše radosti
Co píší v Nelíbí? Ach bože, zase ty hádky.., tak ať si políbí.
Zkusím to zítra, na chatu sama jsem zbyla, je tady pusto, píše jen Chyla.
Mlhavé ráno, pošmourný den, beru si kabát, odcházím ven.