Můj retropříběh: Legionář

Můj retropříběh: Legionář

27. 11. 2014

Před 126 lety - na sv. Kateřinu 25.11.1888 - se narodil v malé východočeské obci můj milovaný dědeček z maminčiny strany. Měla jsem ho moc ráda a on mne též, hodně jsme si rozuměli a hodně mne naučil.

Prožil nelehký, ale bohatý život, dožil se 92 let. Jako mladík se vyučil obuvníkem a jako tovaryš odešel na zkušenou do Německa. Pak se oženil, založil rodinu a hned po vyhlášení mobilizace v r. 1914 narukoval. O rok později byl již na ruské frontě, kde v červenci 1915 přešel dobrovolně do ruského zajetí. S ostatními zajatci byl poslán do pracovního tábora, kde těžce pracovali v zemědělství nebo v cukrovaru. Později se mu jako vyučenému obuvníkovi podařilo si svoje postavení v zajetí vylepšit, když s dalšími zajatci od ševcovského řemesla z nich Rusové vytvořili pracovní četu a oni šili a opravovali boty ruským vojákům.

V dubnu 1917 se přihlásil do v Rusku vznikajících Čsl. legií, kde zprvu také nastoupil k pracovní rotě a pro změnu opravoval boty svým "bratřím" legionářům. Měli v úmyslu dostat se do legií ve Francii, to se jim však pro mnohé těžkosti nepodařilo. V červnu r. 1918 byl přidělen k 2. eskadroně 2. sibiřského pluku. Konečně se v té dlouhé válce dostal od ševcovského verpánku do sedla jezdeckého koně, na což byl velice hrdý. Jejich jízdní eskadrona zabezpečovala v lednu 1920 poslední vlak s čsl. legionáři odjíždějící ze Sibiře směr Vladivostok. Tam ještě dlouhou dobu - až do května 1920 - museli čekat na nalodění. Americkou lodí Shermann pak pluli asi 50 dní přes půl zeměkoule do italského Terstu. Odtud pak voj. ešalony doputovali v červenci 1920 ruští legionáři zpátky do vlasti. Pluk mého dědečka do Olomouce, kde byl posléze dědeček demobilizován.

Dědeček měl z války mnoho přátel - bratrů ve zbrani - se kterými byl po celý život v písemném i osobním styku, účastnili se v legionářských uniformách různých akcí - sjezdů, slavností, ctili Masarykův odkaz a svoje heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Za II. světové války se účastnili odboje a po válce šli dobrovolně do vysídleného pohraničí, jako třeba můj děda do Varnsdorfu.

Dědečka v jeho vlastenectví a hrdosti nezlomilo ani to, když se později situace čsl. legionářů prudce změnila z oslavovaných hrdinů na nepřátele nového režimu. Zažili s babičkou hodně ústrků a museli žít velice skromně, protože měli velmi nízký důchod.

Dědeček uměl o svých zážitcích z ruské fronty velmi barvitě vyprávět a dělal to s gustem a rád a byl na to doposledka hrdý, neboť jak napsal ve svých Pamětech, byly to nejlepší dny jeho života.

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Zatímco po díle Rudolfa Medka dnes ani pes neštěkne, Hašek je čtivý dodnes. Je to přesně, jako když Jaroslav Hutka, ikona disentu a emigrant, napadl Jaromíra Nohavicu, že některé texty nejsou správně revoluční. A Nohavica odvětil, že pan Hutka je jenom bojovník, ale o jeheo texty nemá nikdo zájem. Čili jen pouhá závist.
František MENDLÍK
Jaroslav Hašek jak známo byl zprvu legionář a později rudý komisař města Bugulmy. Po návratu se potkal s Rudolfem Medkem, legionářským generálem a vedoucím Památníku na Vítkově. ,,Medek nenávistně pravil:,, Kdybychom vás na Rusi zajali, bezodkladně bychom vás popravili!"A Hašek se usmál a odvětil:,, Pane generále, my bychom vás nechali naživu. Řekli bychom - To je český spisovatel!"
František MENDLÍK
Kupodivu jsem ještě za kruté totality objevil něco, co komunistům uniklo. Takzvaná legionářská literatura byla velice poplatná době. Legionářští autoři jako josef Kopta, Rudolf Medek, Zeman, přnášeli patos a a aureolu. Nebylo možno si ověřit objektivní skutečnost. Komunisté programově zamlčovali pravdu. A najednou jsem objevil vzpomínky Zdeňka Štěpánka Za divadlem kolem světa. A tam to je! Vlastním Encyklopedii Československé mládeže z První republiky, takže fakta by byla. Ale ta literatura. A možná je málo známá skutečnost, že u Zborova bojovali proti sobě dva pozdější ptrezidenti. Na Rakouské straně Klement Gottwald a v legiích Ludvík Svoboda!
Hana Práglová
Alenko,opravdu hodně pěkné a zajímavé.Vzpoměla jsem si na svého milovaného dědečka(taky kdysi byl legionářem).I slzičky přišly!!
Dana Kolářová
Legionář, lakonický název a jaké silné vyprávění je v něm obsaženo které podtrhují dobové fotografie. Alenko, děkuji za bezvadný dokument.
Zdenka Strachová
Jsem dojata tímto pěkným příběhem. Díky za něj, dědeček by měl jistě radost.
Alena Vávrová
Děkuji, Zuzano, už jsem učinila potřebné kroky;-).
Zuzana Pivcová
Pokračuji v rámci profilu Moji přátelé. Poradím Vám.
Miroslav Štorch
Velmi zajímavé informace a pěkné fotografie. Dědeček mé manželky byl také v legiích, ale prakticky žádné fotografie se nedochovaly. Zůstalo po něm jen legionářské album s pohlednicemi a barevnými ilustracemi z ruských měst, kde působil. Autentické zápisky jsou velmi pěkné a čitelné. Díky za skvělý článek.
Alena Vávrová
Děkuji vám všem za komentáře! Zuzanko, měla jsem uložený odkaz na dědečkův "detail legionáře", ale když jsem to nyní chtěla otevřít, dostalo se mi pouze "domovské stránky" VHÚ. Asi to máte kompletně předělané, takže momentálně se tzv. nečapu. Z těch pamětí mám jen část listů konceptu, ani neznám osud dalších věcí - památek na dědečkovu legionářskou minulost (uniforma apod.) Po mamince jsem zdědila asi jen část. Svoje Paměti asi děda poslal někam na ústředí Čsl. legionářské obce, možná to bylo zahrnuto do něj. sborníku. Vím, že měl i spoustu bichlí - svázaných časopisů Legionář. Jako děti nás moc přitahovala skříň, kde visela jeho uniforma, čapka, šavle a stály vys. jezdecké boty, ale díky době to bylo tabu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.