Nejen pro redakci

Radku coby autore článku a ostatní coby čtenáři, na začátku (i když ani já nejsem na i60 úplně od jeho vzniku) nás psalo málo, převažovaly redakční články a myslím, že moc nepřeháním, když řeknu, že redakce někdy opravdu čekala, až zase někdo napíše něco svého. Utekly dva roky, portál zkvalitnil svou nabídku o x %, přibylo velké množství zaregistrovaných (pouhých čtenářů i čtenářů dopisovatelů). Říká se, že kolik hlav, tolik rozumů. I zde to platí beze zbytku. Ne každého zajímá vše. Každý logicky preferuje do určité míry to svoje, jinak by přece nepsal. Očekává zveřejnění příspěvku, očekává pozitivní ohlas. A je zklamán, když to v něčem nevyjde. To je lidské a pochopitelné. Nepochopitelná je však reakce některých, kteří za zdržením či nezveřejněním cítí křivdu, ba přímo diskriminaci a úmysl redakce. Myslím, že dnes má redakce skutečně takovou nabídku, že by si mohla vybírat. Jestli si zdánlivě vybírá, pak ani ne z důvodu větší kvality (i když i zde je nutno provést občas jazykovou korekturu), jako spíš z důvodu aktuálnosti, zajímavosti, snad upotřebitelnosti pro ostatní. Patřím tu skutečně už takřka "k inventáři", ale dosud nepovažuji za samozřejmost, že mi redakce vydá vše, už jenom na jméno coby značku kvality. Tak sebejistá skutečně nejsem. Mám řadu pokusů o Foto dne, které nebyly vybrány, mám řadu básniček, které už měsíce někde odpočívají a já už si je ani nepamatuji. A dodnes, když mi něco překvapivě rychle vyjde, napíšu redakci na mail, že mám radost a že děkuji. Právě tak mám radost z toho, že někomu můžu svým příspěvkem nebo svým komentářem udělat radost. To je skutečně smysl mé existence zde. Tak co, Honzo a lidi, pojedeme dál?

Tvůj počin se mi, Radku, moc líbí. Na tomto portálu se mě zaujala jeho pohlednost a přehlednost už na první pohled. Píši sem proto, že mě to baví a také mě těší, potěším-li svou tvorbou i některé čtenáře. Jsem ráda, když vyjádří svůj postřeh v komentářích. Je to dobrá zpětná vazba. Samozřejmě každého potěší, je-li chválen, ale na škodu není ani kritický pohled na uvedené dílko. Nejde však o literární webové stránky, takže tu má každý volnost tvorby v mezích svých schopností a potřeby seberealizace. Přispívám sem s vědomím, že je na redakci, co mi otiskne. Využívám tuto příležitost k poděkování redakci za to, že o nás tak láskyplně pečuje, a zároveň všem čtenářům, kteří čtou mé příspěvky. Žasla jsem, kolik jich třeba jen klikne na to, co jsem "poslala do světa". A to tu nejsem od začátku. :-)