Já a legenda Harley-Davidson

Projet se na něm je můj celoživotní sen...

Moji synové jsou motorkáři, já ostuda nevím jak se ty jejich mašiny jmenují, ale jsou silné , cestovní. Já jsem ráda jezdila na mopedu a pionýru :-)

Syn „harlejku“ mal. Musel ju predať, lebo potreboval peniaze na kúpu rodinného domu. On to robil s ťažkým srdcom, ale ja pokojnejšie spávam. Motorky a zvlášť Harley je to veľká láska, ale cením si u neho, že sa jej dokázal vzdať a založil si normálnu rodinu.

Žádná "nadupaná" motorka mne nenechává chladnou, ale po svezení už netoužím. Povozila jsem se zamlada, sice jen na Jawě 250, víc než dost.

Článek jsem přečetla s radostí, protože to je alespoň trochu můj svět, i když překvapivě až hodně ve zralém věku. Kdysi jsem tu měla příspěvek Pavouk a ještě dávno předtím článek Je mladší než já. Dají se vyhledat. Díky. :-)

Harley je krásný a svezení bylo určitě pěkným zážitkem. Mě by však více lákalo znovu navštívit Švýcarsko a u Vašeho článku jsem si vzpomněla na jednu epizodu. Když jsme s manželem v roce 1985 poprvé navštívili Švýcarsko, potkala nás úsměvná příhoda právě na břehu Curyšského jezera. Zastavili jsme v malé obci, vyndali z auta rozkládací stolek a židličky. Manžel ještě nadzvedl kapotu přehřátého motoru, aby se snad ve stínu a vánku lépe vychladil. Pohodlně jsme trávili odpolední siestu. Okolo šel starší Švýcar a obdivně si prohlížel naši Škodu 100. Překvapil nás jeho zájem, u nás to tehdy bylo nejběžnější vozidlo. Jeho však zaujalo, že máme „náhradní“ motor. To zase rozesmálo nás. On byl zvyklý na motory v autě vždy vpředu. Považoval tedy logicky naše auto za „dvoumotorové“. Byl milý a dobrosrdečný. Nemohla jsem ho v tom omylu nechat. Zvedla jsem kapotu vpředu, abych ho přesvědčila, že tam my motor nemáme. Kroutil hlavou a s úsměvem dodal něco jako, že stále se má co učit. Švýcar od Čechů!

Pěkně jsem si početla. Motorky mám ráda, vnuk má motorku a už mě on i syn povozili. A vloni na srazu i60 v Loučné jsem se svezla na super motorce od Jirky. Byl to super zážitek.

Ale Eleno, chyba se stala.Já si budu přát svézt na tom Harley...Už mám slíbíno.

Já jsem tyto mašinky viděla ve velkém počtu jednou o velikonocích v Poděbradech. Bylo to úžasné. Stroje nablýskané a opečovávané s láskou. Majitelé vyšňořeni, tak jak píšete. Strávili jsme mezi nimi hodně času a ta spanilá jízda nakonec, paráda. Ale k narozeninám si budu přát leda tak elektrokolo.

Jsou to senza stroje. Láska na první pohled. Syn ho nemá, ale jeho kamarád senzační harley-davidson cvo road glide ultra. Ovšem milion nejmíň. Budu si to pá k jarním narozeninám.. Oblečení vnuka na motorku mi je...To dám.